Začátek dlouhé cesty (Crysismen prolog)

Ráno jsi se probudil do krásného slunečného dne. Celou noc jsi moc nespal, protože Shinigami se jménem Zanti, který se tě ujal poté co tě našel, tě dneska přihlásí na Academii a ty tak započneš svou cestu jakožto student Academie. Má pro tebe přijít už za pár hodin ale pro tebe to je jako věčnost. Jeho dům je skromný a útulný ale i tak ti našel vlný pokoj, který zahrnuje postel, skříň na věci, stolek s jedním párem židlí a vedle šatní skříně byl jemně pověšen tvůj zanpakuto.

Pomalu si prohlížím útulný pokoj s párem nábytku, když mi zrak spočine na mém zapakuto. znovu si ho prohlížím, jako už mockrát. Vždycky mně zajímalo, proč se mi objevil zanpakuto, když většinou se objeví až po absolvování akademie. Najednou jsem ucítil známe reiatsu, ale byl s ním ještě někdo, koho sem předtím nepzonal. Jakmile zaťukaly na dveře, vstal sem a otevřel sem dveře. Netušil sem, že ta druhá osoba je žena.

Svůj Zanpakuto jsi jakž takž začínal teprve ovládat a před pár dny si probudil schopnost Shikai. Ovšem jeho schopnosti ještě nejsou moc efektivní. Do domu vešel Zanti společně s ženou, která patří do Academie kde pracuje jako konzultantka a také poskytuje nováčkum potřebné informace do začátcích.

"To je on? Nevypadá moc věrohodně."

Dodala místo pozdravu a její hlas byl zkoumavý společně s jejím pohledem, který si tě prohlížel od hlavy až k patě, jako by si v tobě četla jako v knize.

"Mé jméno je Hitori, tebe se jen zeptám proč chceš být Shinigami?"

Optá se z jednoznačného důvodu a sleduje tě. Její pohled je přísný a chvílemi ti přijde že pravý důvod už zná ale chce ho nejspíš slyšet od tebe. Zankti jen stojí opřen o zeď místnosti a sleduje pozorně váš rozhovor v mnoha okamžicích jako by chtěl něco říct ale danou námitku jen polkne a mlčí dál.

Po chvilce přemýšlení sem se odhodlal k odpovědi:

"Chci se stát Shinigami protože chci ochránit další nevinné duše v Rukongai a v celém Společenství Duší. A dále bych také chtěl zabránit všem Hollow, aby dělali problémy ve světě živých."

Po této odpovědi, která Paní Hitori vůbec nepřekvapila, nastalo dlouhé ticho. Po pár minutách se zase uráčím ke slovu:

"Dále bych se chtěl také přidat kvůli tomu Shinigamimu, který mi zachránil život."

Paní Hitori se zdála být celkem spokojená. rozloučila s s tím, že mě bude informovat o přijetí.

Higa se vrátil zpět domů a čekal co se bude dít dál. Den byl stejný jako každý jiný den. Bylo teplo, cíkády bzučeli všude kolem a dusno bylo skoro až nesnesitelné. Jak tak seděl ve svém pokoji hledíc do dřevěného stropu jeho chýše, začal opět přemýšlet zdali to co řek staré paní Hitori nebylo příliš neslušné. Přeci jen nebyl v Soul Society dlouho, ani na to aby se mohl takhle producírovat ale věřil tomu, že snad trocha zapálení nikdy ničemu neuškodila. Náhle se ozval skřípot dveří. Higa se obratně otočil a do jeho pokoje vstoupil muž, starý, opírající se o dřevěnou zjevně vyřezávanou hůl "Nesu zprávu od paní Hitori". A rozklepanýma rukama začal Higovi podávat dopis.