Vítr lehkosti (Shiro prolog)

Vítr jeden z mnohých elementů přírody. Avšak pro Shiro ten nejlepší přítel kam se hrabe pes oproti vztahu , který ona měla s tímto elementem. Její bíle vlasy vlály ve větru jako bíle chomáče. Shiro byla tak zabraná do kouzelného šepotání větru, že vlastně úplně zapomněla na to že musí jít do vedlejší části rukongaie aby vyřídila úkol co jí byl zadán. Dones tohle do severního rukongaie. Víc toho Shiro neveděla

‚Až kam nás dovede vítr, tak tam budu ….‘
Jen tam tak stála. Jednou rukou opřená o zanpakuto u pasu, v druhé ruce to něco. Mezi celkovým vyžíváním se v nic nedělání zvažovala něco mnohem horšího.
‚Z které věže …‘
‚By se dalo seskočit, kde by se dal sehnat materiál potřebný ke stavbě něčeho na čem by se dalo volně klouzat s větrem v zádech …‘
‚Jo, protože já nevím jak ty, ale já, jsem se asi ztratila.‘
Poznamenala ke svému zanpakuto.
‚Leť na sever.‘
„Leť.“
Shiro se zašklebila a vyrazila dál. Rukongai ne že by se ji nelíbil, měl jenom vždycky nízko budovy, než aby se daly využít k něčemu jinému než k přespání.

Jak tak Shiro procházela Rukongaiem a viděla všechny ty lidi, kteří byly nemocní, chudí a bezmocní moc na náladě jí to nepřidalo. Proto tedy vylezla na střechu jedné budovy a začal skákat z jedné budovy na druhou. Vítr jí opět provál vlasy a Shiro ten pocit nabudil natolik, že vesele skákala dál nemajíce se chlapíka a dalších tří shinigami co na ní pořvávali" Hej ty tam nahoře co se to tu děje, si jako myslíš že jsi můžeš jen tak skákat po budovách!!!" Tón hlasu neměl zrovna přívětivý.

‚Mám takový nápad.‘
Prohlásil Jiyū no kaze. Jeho myšlenka se Shiro v hlavě ujala a tak, využívaje budov výhodně namačkaných vedle sebe začala skákat z jedné na druhou.
‚Velmi malá satisfakce. Tak mě napadlo. Neříkal si, že to bude po smrti …‘
‚Mlč a koukej na cestu.‘
Shiro si poskakovala dál, dokud ji slušnost nedonutila zastavit. Velmi pomalu si přidřepla na okraj střechy a zhlédla na shinigami pod sebou.
„Máme to ale krásný den.“
Prohlásila s úsměvem.
‚Nebav se s ním.‘
„Omlouvám se, jestli jsem vás svým chováním nějak pohoršila …“
‚Je to jenom shinigami, nevšímej si ho.‘
„Ale mám takový drobný problém s orientací …“
‚Zdržují tě. Běž nebo si najdou záminku …‘
„A odtud z vrchu je to mnohem jednoduší.“
‚Jak tě z té střechy sundat.‘
Shiro se na všechny usmívala takovým tím mírným klidným způsobem duše, která má jenom dobrý den a netuší, co a jestli udělala špatně.

Jak tak Shiro seděla na okraji střechy a usmívala se. Směrem dolu na bandu shinigami. "AHA takže jako krásnej den a úsměv odůvodní proč tu skáčeš po baracích okamžitě slez dolu nebo zajdem pro více-kapitána ten už to stebou vyřeší". Shiro ted měla jen dvě možnosti po dobrém čí po zlém.

„Vklidu.“
‚Proč více-kapitána? Vypadáš tolik nebezpečně?‘
‚Ne, to bude tou mírou roztomilosti a tvou existencí.‘
Shiro seskočila z nízké střechy přímo před shinigami a ledabyle s opřela o zanpakuto.
„Tak jsem dole. Potřebujete prosím ještě něco, nebo můžu pokračovat ve své cestě?“
‚Po zemi.‘
Bylo ji napovězeno.
„Tentokrát po zemi.“
Dodala, i když sama věděla, že za rohem to zopakuje znova. Otravní shinigami. Neustále se někde pletli do cesty.

I přes všechnu snahu a to, že si Shiro z shinigamiho pouze utahovala. Mu ruply nervy, ty jedna malá potvora. Tak by se dal popsat výraz shinigamiho, který právě vyrazil proti Shiro aby ji chytil.

‚Je to kretén.‘
‚Nepochybně.‘
Souhlasil Jiyū no kaze se Shiro, která tam jen tak klidně stála a čekala, co se z toho stane. Stála stejně jako před tím jednou rukou opřená o zanpakuto, druhou rukou měla přivinutý balík k tělu.
‚Naštveš ho?‘
‚A můžu?‘
‚Můžeš.‘
„Něco se děje?“
Zeptala se s klidem jaký je vlastní těm zatraceně provokativním duším, které ví, že nic neprovedly, ale hodlají se pobavit na cizí účet, když už jim situace nenabízí nic jiného.

Dřív než se Chlapík Shiro dostal objevila se neznámá postava. Také to byl shinigami jen s tím rozdílem, že očividně měl něco v hlavě na rozdíl od party, která Shiro stále sledovala. "Co se to tu děje za nesmysl"? Otázal se Shinigami ostatních. "Ta-ta-tahle holka si myslí, že jsi tu může jen tak skákat po budovách vice-kapitáne." Vyhrkl z sebe shinigami. "No myslím, že to trochu uklidníme a tady slečna nám to jistě vysvětlí".

‚Jsou rozumní shinigami horší, než ti … nerozumní?‘
‚Úhel pohledu.‘
Shiro přikývla na srozuměnou a pohlédla na více-kapitána.
„Mířím do severního …“
‚Rukongaie.‘
„Rukongaie. Akorát sem tu trochu nová a v těch ulicích se tak nějak ztrácím. Tak jsme …“
‚Jsem.‘
„Jsem si řekla, že to vezmu přes střechy, je to rychlejší, pohodlnější, jeden nevráží do různých okolostojících a nemusí se dívat na to všechno špatné okolo.“
‚Což mě napadá, jak s tímhle za dveřmi vy můžete žít.‘
‚Můžou.‘
Shiro přešlápla z nohy na nohu, aby získala čas.
„Abych pravdu řekla, nevěděla jsem, že je to zakázaný, nebo není?“
Podívala se s nadějí na více-kapitána.

Vice-kapitán si Shiro prohlédl od hlavy k patě a poté se z plna hrdla začal smát."HAHAH. Libí se mi tvůj přístup i když ti radí tvé zanpakuto ale ano zakázané to není ale nemáme ti mic návštěv, které by nám skákali po střechách" Shiro byla překvapená, že více kapitán poznal to že jí zanpakuto napovídá ale byla ráda když vice-kapitán poslal bandu tupých shinigami dál. Pohlédl na Shiro a s úsměvem se jí představil" Jmenuji se Arana Razuki ale přátelé mi říkají Razu :-). Shiro opětovala úsměv. "A kampak že to máš vlastně namířeno"?

Shiro se uklidnila, nikdo po ní nechtěl, aby se začala s někým rvát.
‚Popovídáme si o tom množném čísle, ve kterém mluvíš ano?‘
‚Ano.‘
Překvapila ji přátelskost více-kapitána.
„Jsem Shiro, … Than.“
Dodala o něco později.
„Jak jsem řekla, někam do severního rukongaie, kdybych věděla přesně kam, tak už se pravděpodobně ptám na cestu.“
Neměla v úmyslu ho nahněvat, ani poštvat proti sobě, příjemné shingiami jeden nepotká každý den. Přechytla si balík v ruce, aby se ji lépe držel.

Razu se zahleděl na balíček, který si Shiro momentálně prohazovala z jedné ruky do druhé. "Mohla by jsi my prosím půjčit ten balík." Shiro bez váhání podala Razimu balíček. Ten si ho chvíli prohlížel až jej vrátil a spustil. "Mohl bych tě zavést na místo kam potřebuješ je to totiž balíček pro kapitána mé divize".

‚Mám mu ho dát?‘
‚Ničemu to neuškodí.‘
Shiro podala balík shinigamimu.
‚V ideálním případě ti ho zabaví, nebo odnese pro své vlastní účely …‘
‚Nebo zatkne. Stejně sem nikdy nebyla dobrá donášková služba.‘
Smích Jiyū no kaze měl velmi povzbuzující, občas mírně děsivé účinky. Shiro si vyslechla více-kapitánovu nabídku.
„Byla bych vám vděčná.“
‚Tak mě napadá, nepřemýšlela jsi někdy o tom, že se staneš shinigamim?‘
‚Ne. Co je to vlastně divize?‘
‚Shiro!‘
‚Promiň.‘
Vítr začal znova foukat. Odhrnula si několik pramenů z čela a vyčkávala.

Poté co si Razu prohlédl balíček se otočil na Shiro a povídá"Je na tom pečeť naší divize měla by jsi to donést našemu kapitánovi zavedu tě k němu zdali chceš"? úsměv na jeho tváři byl až příliš přesvědčiví než aby ho Shiro odmítla. Asi po 30 minutách došli spolu s Razuem k budově 15 oddílu. Shiro neveděla co čekat ale odvážně se vydal vstříc svému osudu.

‚Po střechách by to bylo jednoduší.‘
‚Nemůžeš mu to mít za zlé, je to shinigami, nemůže skákat okolo jak králíček.‘Shiro kráčela vedle Razua a snažila se co nejvíc ignorovat okolí.
„Balík má pečeť vaší j …“
‚Divize.‘
„Divize. Tušíte i co je uvnitř?“
Zeptala se během cesty.

Upřeně si prohlížela budovu patnáctého.
‚Pokud mě budou chtít něco udělat udělají to vevnitř, že?‘
‚Ano.‘
‚Mám se bát?‘
‚Stojí ti to za to?‘
‚Ne.‘

Před Shiro se rozevřela obrovská komnata. Všude byly různé obrazy a bizzardní kompozice z papíru. A uprostřed křeslo. na kterém seděl chlapík v bílém hábu. Razu k němu přistoupil a předal mu krabičku zatím co Shiro stála v zadu a sledovala co se bude dít. Kapitán měl zelené vlasy, ve tvaru jako by ho stále ofukoval vítr což v Shiro vyvolávalo příjemný pocit. "Přistup ozvalo se"

‚To mu hodláš okamžitě věřit?‘
‚Zatím na mě nikoho nepoštval.‘
‚Pravda, až na vlastní lidi, co se poštvali sami.‘
‚Kdo mohl za to, že jim vadí chodci.‘
‚Po střechách.‘
‚A to sem ještě nezačala skákat.‘
Zanpakuto pobaveně zasyčelo. Shiro se rozhlížela po místnosti s výrazem někoho, kdo se dobře baví. Jako ostatně obvykle.
‚Nějak to vymyslíme.‘
‚Věřím ti.‘
‚Věř. Co ti zbývá jiného?‘
Shiro zaslechla rozkaz a předstoupila do uctivé vzdálenosti před kapitána. Provedla zdvořilostní úklonu.
‚Někdy si říkám, že máš víc pudu sebezáchovy a slušnosti, než jsem si myslel.‘
‚Myslíš?‘

Kapitán si prohlédl a přistoupil blíže "nikdy jsem tě tu neviděl". Podezřele se koukl na krabičku kterou teď měl v ruce a odložil jí pryč. "Asi bych se měl představit jsem kapitán 15 divize Zenishi Akira." Bohužel než se kapitán dokázal představit. Ozvala se obrovská rána a řev. Spirituální síla z jižní části Sereitei. Shiro se otočila a s pohledem na Razu se rozeběhla směrem s ním.


KONEC PROLOGU