Plameny vzpomínek (Keigo prolog)

Keigo byl v Soul society teprve krátce. Šel se jednoho klasického až nudného dne projít po schudlé čtvrti Rukongae kde právě měl svoje útočiště ve starém opuštěném stavení. Jak tak Keigo procházel proškrtávajíce svůj nový zapalovač, který našel než se dostal do soul society lidé na něj hleděli jako na monstrum poněvadž byl známý jako Diablo kvůli tomu co spáchal ve světě lidí. Uprostřed zatím klidné procházky do Keiga vrazil muž, který šel v proti směru. Pohled v jeho tváři nevěstil nic dobrého.

Keigo se mu upřímně podíval do tváře a usmál. Uvnitř jej však zžíral strach. Vnitřní hlas mu však napovídal,aby neusnul na vavřínech. Aby si dodal trochu sebevědomí, položil si ruku na meč a letmo sledoval, zda-li jej někdo nesleduje. Byl připraven se bránit. Rychlejším krokem se snažil dostat do obydlí, kterému nyní tak hrdě říkal domov.

Muž se na Keiga díval stále stejným výrazem jako při nešťastné srážce. Avšak nic neřekl pouze stál a zíral na něj. Když se Keigo otočil muž ho stále pronásledoval až do domy kdy se Keigo ponořil do temnoty svého příbytku. I přes staré dveře však byl schopný rozpoznat to o čem se dva muž baví. "Prý tu někde bydlí ten blázen s tím ohněm viděl jsi ho?" Druhý muž si oprášil rameno a se slovy, která pronesl Keigovi moc na náladě nepřidal. "Ten cvok do mě dneska jen tak vrazil." Keigo to nedovedl poslouchat a rozhodl se tuto černou mluvu zastavit.

Jak poslouchal ty dva muže spojovali se mu pocity strachu a vzteku. Nejraději by to tu celé podpálil, jen aby to nemusel poslouchat. Když náhle uslyšel známý hlas ,,Pokud chceš něco změnit, měl by ses věcem hrdě postavit a ne utíkat a schovávat se ve stínech, jako toulavá kočka´´. ,, Má pravdu,´´ Pomyslel si Keigo. Dvakrát se nadechl, aby se uklidnil. Vyrazil hrdě ke dveřím, ale stále držel meč, připraven jej v nejhorším případě tasit. Rozrazil dveře až zapraskali. Podíval se na dva muže, kteří teď stáli překvapení.,, Nejsem žádné monstrum a ani blázen vy hulváti. Nechte mne konečně na pokoji ! ´´ řval z plných plic, až se mu obličej zbarvil do ruda. Opět se podíval na muže a doufal, že tento odvážný kousek bude jeho výhra.

Bohužel i přes Keigův statečný čin se jeden z mužů rozeběhl a vytasil malou dýku proti Keigovy, Který ale instinktivně a připraven ránu vykril (-1 RP). Když se muž vzpamatovával, Keigo se rozhlédl a spatřil druhého muže jak sype hromádku střelného prachu do jeho úkrytu. Stačilo už jen škrtnout a vzpomínky by byly zpět. Bohužel druhý muž chytil Keiga v pase a zanpakuto mu vyrazil z ruky.

,,Zabij a nebo buď zabit. Nedá se nic dělat, tady už slova nepomohou,´´ proběhlo Keigovi během vteřiny. Podíval se na protivníka který jej svíral. Jestli něco neudělá, tak jej ten chlap rozmačká. Potom tam byl ještě ten druhý, co chtěl asi odpálit jeho dům. Zahlédl jej. Byl od něj tak tři metry. Dupl to chlapovi na nohu a snažil se mu vymanit ze sevření. Nakonec oba spadli. Naštěstí kousek od zanpakuto. Natáhl se pro ní. Stále byl ještě kousek od něj. Sundal si náhrdelník a snažil se jej zakotvit za cubu a přitáhnout k sobě. Jestli se mu to nepodaří je s ním konec.

Keigova snaha nepřišla v niveč Náhrdelník se zachytil o tsubu v místě přesně kde Keigo potřeboval(-2 RP) na to aby se mohl opět pevně uchopit svoje zanpakuto. Ve chvíli kdy viděl muž, blýskavou čepel meče pustil Keiga ze sevření a pomalu ale jistě začal couvat od vysmátého ba nebezpečně vypadajícího mladíka. Druhý chlapík zhodnotil situaci jako né-dobrou a snažil se velmi provizorním křesadlem rozpálit hromádku prachu, která by z Keigova příbytku udělala to samé jako je ona sama.

Nešlo couvnout. Rychle vstal a namířil špičku na krk muže, který jej před tím držel. Podíval se zpět ke svému domu.Ten chlapík u hromádky stále křesal, jako zběsilý. Pokud to bouchne, může to zranit lidi okolo, jako se už stalo před tím. Vyrazil k němu s napřaženým mečem. Nevěděl, jak má katanu držet a už vůbec, jak s ní bojovat. Musel se tedy spolehnout na své instinkty a fyzickou zdatnost. Napřáhl se a sekl šikmo ze shora dolů. Při seku se na něj podíval muž. Viděl v jeho očích strach.Muži ukápla slza. Už nešlo couvnout...

Keigo naplněný strachem z toho co právě udělal upadal do těžké deprese. Muž předním padl, rameno roztržené nesprávným řezem katanou(-2 RP) což nebylo nic dobrého.Muž padl bolestí na zem. Keigovi se podlomily kolena čin, který právě udělal byl jeden z těch činů, které v Soul society nechtěl zažít jako první. Druhý člověk nevěřil svým a očím a zhluboka se nadechl a začal na celou část Rukongai řvát"VRAH! VRAŽDA!" Ani ne do 1 minuty zde byly shinigamské stráže 14 oddílu.

Krev se valila k jeho nohám. Nevěděl co si má myslet. Podíval se se skleněnýma očima na muže, oděné v černém. Nevěděl co ho čeká. Zrovna začal žít jinak a takhle se to zvrtlo. Někdo jej vzal pod paží. Nebránil se. Nepřišlo mu to nutné. Ruce mu byli zkrouceny za záda a byl vlečen celým Rukongaiem. Sledoval jen zem a promítal si, co se vlastně stalo a jaký osud jej čeká. Nevnímal, co na něj lidé řvou a hází. Jen koutkem oka zahlédl jeho meč, který držel strážný. A na straně druhé uviděl bílé věže. Nyní staly před Obrovskou bránou. Ta se začala náhle otevírat. Znovu ucítil strach.

Brána se s hrozivým zaduněním zavřela. Keigův strach stoupl na maximum. Zdi bílé, avšak nejhorší byly ty oči. Oči které na Keiga hleděli mu odvahy moc nepřídávali. jeden ze strážců ho postavil a se slovy" Promluvíš si s kapitánem, chlapečku." Ho mrštil do velkých dveří vedoucích. Keigo se nacházel v jedné z kapitánských síní: V síní 14 oddílu uvnitř Seiretei.

Chvíli seděl, nemohl se hnout, vše měl rozházené. Nakonec Se mu povedlo vstát. Něco jej utišovalo, že to nedopadne tak zle. Vždyť se přece bránil. Ale to mu nikdo nedokáže. Kdo by se zastal monstra? Nikdo.Otřel si oči. Pálili ho od slz, které cestou ztratil. Začal si uvědomovat, že je v tomto světě sám, zde už nikdo nepomůže. ,, KOUKEJ SE SEBRAT !´´, ozval se hlas, až se mu hlava rozduněla. Podržel se za spánek. Hlas Tatsuryu pokračoval stejně silně, jako bouře ,, Nemáš proč brečet! Bojoval jsi statečně. Přesto, že jsi nechtěl ublížit, jsi musel ublížit. To co jsi udělal, je hodné bojovníka. Nyní pokračuj. Strach už nech za sebou, ten ti stejně nepomůže! ´´ .Tyto slova mu dodali trochu sebedůvěry pokračoval síňí až nakonec. Stáli tam dva lidé. Jeden v černém (stejném, jako měli strážci, co ho přivedli) a druhý v bílém plášti. Na zádech měl napsáno 14 . Oba koukali z okna. Keigo pokračoval až k nim. Poté jej zastavili stráže. Lehce se mu rozklepali kolena. Upadl by, kdyby jej jakoby někdo nedržel. Čekal. Ať se stane cokoliv, byl připraven přijmout svůj osud.

Když se Keigo zastavil čekal co se bude dít. Muž v černém měl však jednu zvláštnost na rameni měl ovázaný štítek na kterém bylo znakem napsáno 14. Na chvíli se podíval na už tak vystrašeného yagiriho. A poté se otočil na muže v bílém hábu." Kapitáne, Kapitáne" Pobízel ho shinigami máme hosta. Ozvalo se něco co znělo jako když se člověk probudí po dlouhém spánku a postava se náhle otočila. Nebyl o moc starší než Keigo. Měl bílé vlasy lehce po ramena. štíhlou postavu a na rukou tmavě modré tetování sahající až pod oči. Které byly to nejzajímavější na celé postavě. Jedno modré jako jezero. A druhé zářivé jako slunce. Muž se otočil na Keiga přišel k němu a s úsměvem na tváři se ho zeptal "Copak jsi tam vyváděl chlapče takhle řádit v mojí čtvrti :-)". Kapitánův příjemný hlas Keiga trochu uklidni takže mohla dá dohromady pár slov.

,,Co to? Žádný soud? Nebo snad hladomorna?´´ povídal si v duchu. Dvakrát se nadechl a trochu rozklepaně řekl ,, Těší mne pane. Jmenuji se Keigo. Keigo Menjiru,´´ Podíval se mu do očí. Ty oči byly snad magické. Pomalu se v nich ztrácel. Náhle se zas probudil. A pokračoval ,, Omlouvám se za to, co se dělo dole. Nechtěl jsem, aby to skončilo takhle. Oni mne napadli. Za to..(Keigo se odmlčel. Nevěděl, jak má pokračovat, až nakonec).. Za to že jsem zrůda. Jsem ten, jež pálil. Chtěl jsem své činy odčinít, ale nedali mi šanci a napadli mne. Pak se vše stalo tak rychle ... (málem zas upustil slzu, to se mu však teď zdálo krajně nevhodné), že už ani nevím, jak se to stalo, ´´ . Upřímně se podíval na muže v bílém i na toho s páskou. Když vše dořekl,zdálo se mu, že z něj opadlo neuvěřitelně těžké břímě. Stál nyní hrdě. Už se nebál.

Muž v bílém hlavou dal pokyny posunem hlavy a strážce s maskou a se zbytkem shinigami se klidily z cesty. Hned na to se zase kapitánovi magické oči zarili to teď už Keigovi nevyděšené tváře. "Rád tě poznávám Keigo. Jmenuji se Yagiri. Yagiri Moteshiki, to co jsi tam předvedl mě docela zaujalo." Keigo byl překvapený více a víc. Nevěděl co jsi má myslet ale kapitán se kouknul z okna a pokračoval" Víš Keigo, život je v některých situacích nepřejícný, nedává nám moc možností a ty jsi se na svou situaci zachoval správně. Takže není důvodů tě mučit nebo jíné nesmysly podobné hladomorně:-)" Kapitánův úsměv v Keigovi vyvolal pocit který už dlouho necítil byl to malý ale nepatrný záblesk štěstí.

Náhle se zdálo, že slunce prosvítilo místnost jasněji. Lehce ty paprsky oslepili Keiga, ale za to jej příjemně polechtali na tváři. Tento pocit neznal, nebo si na něj nevzpomínal. Nevěděl, co má říct. Konečně se jej někdo zastal. Úsměv na tváři už nebyl k zakrytí. ,, Ale zase všeho s mírou,´´ pomyslil si.,, Ehm... děkuji pane. ALe co se se mnou bude dít teď? Vrátíte mne zpět do Rukongaie?´´v poslední větě byl slyšet záchvěv strachu ,, Pokud bych mohl být tak smělý, chtěl jsem se přihlásit na Akademii, ale nedokázal jsem představit, jak o to požádat. Mohl by jste mi prosím říci, jak se tam dostanu? Ve městě říkali, že se tam dostanou jen nadaní jedinci. Přesto bych to chtěl zkusit,´´ řekl už odevzdaně, neboť věděl, že lepší příležitost, jak se dozvědět o akademii více se už nemusí naskytnout a k tomuto zvláštnímu muži cítil pocit odevzdanosti. Doufal, že už brzy bude moci splnit to, na čem se s Tatsuryu dohodli, že se bude učit.

Yagiri se na Keiga otočil až s přehnaným úsměvem. Keigo se chystal zapamatovat si všechny informace o kterých doufal že přijdou a že mu pomůžou splnit slib, který tatsuryovi dal. Přesně v tu chvíli kdy se kapitán Yagiri chystal odpovědět z venku se z směru k jihu ozval ohromný řev a dunění." HOLLOW " vykřikla zakrvácený shinigami, který přávě proletěl dveřmi sálu. "okamžitě pošlete posily zahlásil Yagiri už né tak příjemným hlasem. Náhle Keigo přístálo jeho zanpakutou v ruce a pěvně ho stiskl.Keigo se podíval na Kapitána a bylo jasné co se po něm očekává. Keigo se tedy připojil k jedné z čet a vydal se na pomoc do jižní části města.


KONEC PROLOGU