Trnitá minulost (Evelinn prolog)

Byl odpolední den a všechno šlo tak jako vždycky. Kapitáni pracovali na svých povinnostech a Soul society byl klid. Téměř. Když tu náhle potkala Evelinn člověk s rukongai co roznášel denní tisk. V Novinách se nepsalo nic zvláštního jen o nějakých krádežích a sem tam nějaká ta vražda. Jak se tak Evelinn sama posadila a začetla se už tak do absolutně nudného tisku. Zpozorovala jednu zprávu, která probudila jejich zájem byla to inzerce na nábor do školy shinigami v severní části Soul society. I přesto že se Evelinn momentálně nacházela na druhé straně Města. Rozhodla se pro to aspoň se jít podívat jak taková škola vypadá. Jak tak procházela částí Rukongaie a viděla jen utrpení bolest a bídu. Vracely se ji i tak matné vzpomínky na její vlastní minulost. V půlce cesty však nadešlo něco co nemohl někdo čekat z temné uličky se vyřítil muž s nožem a evelinn napadl.

Avšak Evelin byla na tokováto přepadení celkem zvyklá(přece jen ji něco drsný život naučil) a tak-byť překvapená náhlým útokem,s rukou vždy ve střehu položenou na své Obranné zanpakuto,tasila DakUzozu se slovy: "Rozmysli si,co děláš,cizinče!"...V hlase zněla vyrovnanost,však meč držela s pevným odhodláním bránit se,pokud ji útočník znovu napadne.....

Muž se zadíval na lesklé ostří, které mu právě během jedné sekundy mohlo rozříznout hrdlo. Poslední co útočník nechtěl vidět byl Evelinin výraz v obličeji jenž i přes její klidnou povahu naháněl strach okolním pozorujícím. Muž však nepřestával se svojí snahou Evelin alespoň udeřit. A rychlým obratem ruky namířil pěst. Na Chvíli ztratil lupič Ponětí o jakém koliv dění až po té co zjistil, že ho opět chlad čepele studí na hrdle. Jak se říká do třetice všeho dobrého se lupiči nepovedlo protože se zvážení reflexů i tak Mladé dívky věděl že nemá šanci a utekl. Jak tak Evelinn procházela dál ulicí dívalo se na ní čím dál více a více lidí. Po přibližně 15 minutách se před Evelinn nacházela obrovská budova s bránou na které stálo Jižní škola. Před bránou však stál strážný, který vypadal tak na 26 a očividně byl schopný shinigami. Zpozoroval totiž nebezpečně přicházející osobu a vydal se k ní s rukou aktivně připravenou kdyby se neznámá slečna o něco pokusil. Zeptal se jí tedy: Co tu pohledáváš v tento odpolední čas?.

Evelin již dávno svou zanpakuto uvolnila a nechala ji spočinout na svém pravém boku...Předstoupila před strážce-s marným pokusem o úsměv,a z očí do očí,tichým-ale laskavým tonem odpoví: "Chci zesílit..."...Vida,že strážce moc nechápal se pomalu,ale jistě,plynulou chůzí přibližovala k bráně...Těsně před ní se zastavila,otočila se zpět ke strážci a řekla: "Prosím,nechtě mě jít..."

Strážce se zadívá na meč a z plna hrdla se začne smát. "Holčičko myslíš si že když uděláš hezký očíčka a vytáhneš meč, že mě to nějak přesvědčí". V tu chvíli strážce vytahuje zbraň a rozebíhá se proti Evelin vcelku zprudka aby jí zasáhl do boku. Jak tak strážce vytasil zanpakuto. Evelin odskočila přič přičemž nechala strážcův útok projít vzduchem. (-1 RP)
Strážce těžce zavrávoral a otočil se a opět vyrazil proti Evelinn.

Evelin usoudila,že bude muset ukázat alespoň kousíček ze svých schopností...Zkrátka bez boje to nepůjde....Zatímco strážce na ní nabíhal,pozorovala jeho pohyby,snažila se odhadnout,co přesně má v úmyslu,protože musí být přeci připravena-Zaútočila tedy první!..."DakUzozu-Rutsu!"...Z čepele se stává trnitý prut....Mávnutím rukou-její shikai obtočí čepel protivníka..."Co dál?!" (honí se jí v hlavě nespočet možností...)

Strážce je překvapen a hledí na to jak mu trny obrůstají jeho zanpakuto. "Pěkný shikai(-3 RP) ale opravdu si myslíš, že mě zastaví nějaké křoví". Jak se tak boj Evelinn a Strážce začal zvětšovat a nabírat na intenzitě kolem školní brány se začal opět shromažďovat dav. Strážce trhnutím meče přesekl trny, které jeho zanpakutu bránily v pohybu a uskočil o kus dál. "Pokud mě opravdu hodláš porazit s tímhle. Tak co řekneš" Strážce za ujmul zvláštní pózu. Zanpakuto čepelí namířené nad sebe a pravou rukou se dotkl země se slovy."Hachūrui, Tokage(Plaz se, Ještěrko)". Meč zezelenal a ostří se pokrylo šupinami. Nejzvláštnější však byl fakt že špička meče se oddělila a mířila na Evelinn a Strážce hned za ní.

Evelin si nevšímala okolního světa...Byla plně soustředěná na boj,a i když se její protivník zřejmě dobře bavil-byla rozhodnuta bránou projít za každou cenu!...Byla si však vědoma,že protivník je rozhodně na vyšší úrovni a tak se raději obrátila na své insktinky..."Švih!"...Odrazila útok svou druhou zanpakutou...Špička meče zacinkala pár metrů od protivníka..."Nehodlám jen tak ustoupit!"..."Ale také nehodlám marnit čas bojem-který mě nic nenaučí!"...Teď už chápala,bude muset použít svou bystrou mysl...Vyjde ji ale tento plán?...

Po úspěšném odražení špičky (-1 RP) se strážný přímo před Evelinn zastavil a poplácal jí po ramenní. "Jen jsem tě zkoušel ty pískle jasně, že se jen mlácením nic nenaučíš mazej!." Evelinn to pochopila asi jako dobrou zprávu a vydala se dál mezitím co druhý strážný rozháněl udivený dav. Velká ocelová vrata se za Evelinn zabouchla jako by už pozemek akademie nikdy neměla opustit. Když se Evelinn podívala do Akedemiijního dvora byla tam malá kašna a vzadu někdo stál vypadal dosti zamyšleně ba nevypadal jako špatný člověk. Evelinn pomalu přistoupil a všimla si, že muž má v ruce knihu.

Evelin byla z vnitřního "světa" školy ohromená,všude byl klid a ze zdí budovy doslouva sálala budoucnost....Všimla si madíka s knihou,zaujala postoj v pozoru a snažila se tvářit přirozeně...Měla však pocit,že oči celého areálu na ní upírají zrak...Přese-všechnu nervozitu a náhlý shled událostí měla Evelin poprvé za svůj život pocit,že učinila o krok vpřed....Mladík už stál před ní....Hleděli si do očí...(Evelin byla stále v pozoru)..."Malý úsměv neuškodí..." (zamumlala si pro sebe)...A na mladíka vycenila poněkud nucený úsměv ....("Třeba bude přátelský...nebo taky ne!")

Muž i přes velkou snahu zůstat zabořen do svojí knihy mladík zvedl hlavu a spatřil ženu jak se před ním culí. Tázavě zdvihl obočí a zeptal se "Stalo se něco? Potřebuješ pomoct děvče?" Jeho hlas zněl velice lehce a příjemně což na nervozitu, kterou Evelinn teď podstupovala moc nepomohlo. Tak na ní zíral a čekal co jse bude dít i když s dosti výstražným výrazem.

..."Zdravím,mé jmeno je Kanashi Evelin,právě jsem prošla bránou a nejsem si jistá kam mám zamířit-jako první.."..."Postačí mi ukázat cestu,na místo dojdu sama."...Tentokrát Evelin-už ve své kůži,naprosto klidně a sebevědomě mladíkovi odpověděla...Nyní ji už obklopoval pocit štěstí-který však nenechala na sobě znát...V jednom okamžiku ji probleskla hlavou minulost-poničená města,povalující se těla v nekonečném zoufalství,ona v lese-jak hledí do očí jarnímu drakovi...a v hloubi duše slyšela hlas-"Uklidni se..."...Věděla,že je to Haruryu... a vzpomínky utichly...

Muž i přes přehnanou nervozitu , která na Evelinn byla znát odpověděl"Pokud jsi přišla kvůli inzerci stačí jít nahoru do támhleté věže a dát se v 3 patře doprava". Konec jeho věty byl ukončen příjemným úsměvem. Kdyby jsi náhodou potřebovala pomoct ptej se po Hanashi Myugovi. Evelinn se tedy stále v rozpacích vydala po dlouhých točitých schodech nahoru do vysoké věže, která jistě byla vidět až z okrajů rukongai. Dveře vedoucí přesně tam kam měla Evelinn namířeno byly staré a oprýskáné ale i přesto je otevřela. Hleděla do kruhové místnosti kde uprostřed seděl stařík u stolu a mžoural na nově příchozí slečnu.

"Zdravím vás"...(Trochu rozpačitě)..."Mé jméno je Kanashi Evelin,přicházím se zapsat ke studiu..."....Zírá na postaršího muže s vrásčitou tváří,jehož výraz připomínal kočku-co číhá na svou oběť....Tiše polkla,a přistoupila o krok blíž,aby učinila poklonu,se slovy-"Prosím,jsem připravena stát se pravým bojovníkem shinigami."....S tváří stále upřenou na podlahu čekala,až se moudrý můž vyjádří k situaci....

Těžké odkašlání zaznělo celou místností. Stařík se otočil a podíval se mladé dívce do tváře a druhou rukou na stul položil psací brk. Když už se Evelinn chystala po něm chňapnout aby dokončila to proč jsem přes všechny potíže co jí potkaly přišla. Avšak stařík rychle chňapnul po brku a nadechl se. " Nejdřív dostaneš hádanku. "Když na jednom břehu stojí shinigami a na druhém arancar a mají jen jednu loďku jak se oba dostanou přes jezero aniž by se setkali nebo namočili.?" Odkašlal si a čekal co mladá dívka odpoví.

....Evelin tedy rozhodně nečekala hádanku,ale ta myšlenka ji byla vcelku příjemná..."Předpokládám,že doba přesunu těchto osob neproběhne v jeden okamžik-a také že shinigami a arrankar nejsou rozhodně přátelsky naladění..." "Otázkou je-U JAKÉHO BŘEHU JE LOĎKA ZAKOTVENÁ???"...."Když jsou oba na opačných stranách-je tedy loďka na straně shinigamiho nebo arrankara?"...Evelin zadumaně pohledí staříkovi do očí...

Stařík se podrbe na vousech a zahuhlá."Loďka je na straně shinigamiho". Pokračuje v nesrozumitelném mrmlání a koukání do listu osob.

Evelin se znovu zamyslí...."Pak tedy musí shinigami plout ne přes jezero-naproti arrankarovi,ale podél jezera"...."Zastavit loď uprostřed cesty,vystoupit a obejít arrankara s uctivou vzdáleností"..."Tato představa se mi však nelíbí..."..."Kdybych já byla onen shinigami,a nesměla bych se střetnout s arrankarem-což vylučuje jakýkoliv boj,použila bych schoponosti své zanpakuto"...."A pokud bych byla zkušený shinigami,potlačila bych své reitsu a nenápadně se proplížila kolem.."...Loďka může být zavádějící,kdyby však šlo o řeku,byl by to větší problém"...Opět zamyšleně hledí do země..."Já...já bych otevřela bránu senkaimon,přešla bych do reálného světa,učinila dva kroky vpřed znovu otevřela bránu senkaimon na opačném břehu(břehu arrankara) a to v samozřejmě uctivé vzdálenosti..."...Mám-li přemýšlet jako arrankar,učinila bych to samé-ale skrze svět arrankarů...

Děda se s překvapením v obličeji zvedne a podívá se čekající dívce do tváře. Odkašle si a povídá"Ano je to jedna z možných způsobu. Děvče přemýšlíš až moc kombinovaně avšak i to se oceňujě" a podává Evelinn brk. Ta se s odvahou v srdci zapisuje na list. Stařík se přitom usmívá když tu náhle se ozve z venčí obrovská rána a v dálce je vidět obrys, něco co vypadá jako Hollow!!! Evelinn neváhá a rozebíhá se tím směrem i přes staříka který se jí snaží zadržet. "To je pro zkušené shinigami děvče neblázni".

Evelin i přeze všchnu únavu po namáhavém dni měla vnitřní pocit-že MUSÍ JÍT POMOCI OSTATNÍM...Vyběhla z okna věže a utíkala k místu boji....Stále slyšela spalující hlas-BEŽ,UTÍKEJ,HONEM!!...Při cestě na místo,kde se vyskytoval hollow,viděla onoho mladíka s knížkou,jež běží a v ruce již svírá svou zanpakuto..."Počkej!"...Zakřičí Evelin...."Tudy!"-ukázala na odbočku-jež byla bližší a bezpečnější cestou k cíli...Oba se ztratili v zatáčce...

Myug si povšimne, že Evelinn má jistě nějaký plán a společně připraveni bránit ostatní se vydávají na místo problému....