Mrazivé city (Seizen prolog)

Byl pozdní večer. Z ulic se ozýval jen nářek opuštěných lidí a sem tam nějaký ten opilec prošel kolem. Seizen zrovna seděl na okraji jedné ulice namístě kde by si ho nevšiml ani člověk, který jde kolem. Jak tak Seizen seděl popíjíce poslední zbytky sáké, které jsi koupil z opravdu posledních zásob přemýšlel nad tím co bude dál ,život mu momentální chvíli nedával moc smysl a to ještě navíc přes jeho povahu, která byla ledová jak rampouchy v Kruté zimě. Jak tak seděl a koukal se na nudné dění v ulici ani jsi nevšiml, že mu došlo saké."Inu aspoň nějaká zábava" řekl si a šel se projít do nudné noční ulice. Jak tak Seizen procházel ulicemi viděl všude jen utrpení a bídu poněvadž se momentálně nacházel v Nejchudší části rukongaie na výchpodě. Uprostřed cesty však stálo děvče. Ne starší 8 let a dívalo se na Seizena. "Nechcete si koupit kytičku, pane?"

Měl tuto část nejraději, nikdo se ho na nic neptal a nikdo ho neotravoal. Tedy až todeď. Koukal se na holčičku, ikdyž věděl že by se měl pokusit o úsměv neudělal to. " Copak je to za kytku malá?" Moc ho to nezajímalo ale přece jen je to ještě děvče. Měl strašnou žízeň, někde musí sehnat peníze a koupit saké.

"Jsou to levandule, pane". Holčička zněla opravdu vystrašeně ale i přes Seizenův chladný výraz stála dál a čekala co se bude dít. Seizena mála holčička příliš nezajímala a proto se snažil alespoň trochu usmát. Obešel holčičku a pokračoval dál. Bohužel jak je známo Rukongaiem se vše rozkřikne během chvíle a tak při Seizenově cestě do severní hospody, poslouchal jen věty typu. "Toje ten muž bez citu".

´Ať si říkají co chtějí´ Opakoval si Seizen dokola. Přece jediné co potřeboval byl klid, trocha saké a sem tam se protáhnout na nějakém ubožákovi co nezná své místo. Doufal ale že dneska cesta proběhne normálně, vždy když se snikym dal do potyčky začalo mu vhlavně znít tím krásným hlasem hrůzné návrhy jak dotyčnému ublížit. To samé ty sny o krásné slečně. No co asi to bude tim saké. Doufajíc že nějak při cestě do hospody nebo v hospodě dostane alespoň trošku napít pokračoval dál.

Setmělo se, lampy se rozsvítily a v Rukongai začínal být klid který Seizen tolik zobžňoval. Avšak s klidem přicházel další problém Stráže. Seizen pokračoval dál ulici když tu náhle kolem něj prošla skupinka Shinigami. Jeden znich se otočil popadl Seizena za rameno a začal mu řvát do obličeje."Si my nějakej povědomej hochu, nejsi ty náhodou ten co si jentak vraždí pro zábavu"!. Seizenovi i přes jeho chladnou a klidnou povahu začaly docházet nervy. Pohled v jeho očích byl však pořád stejný.

Taková hrubost vždy Seizena dokázala naštvat. Otočil se na něj čelem přičemš pravou rukou sundal tu jeho z ramene a sáhl po své rukojeti na zádech. Ktomu aby mu vyhověl jeho chování mu zase do obličije chladným hlasem řekl " Povědomej nebo ne, šahat na mě nebudeš! Ikdybych vraždil pro zábavu tak vás bych zabil už jen z principu, neotravuj a hleďte si svého.", byl připraven kdykoliv tasit. Už to byla nějaká doba co měl za nepřítele ozbrojenou skupinku.

Stražce v leknutí ucovnul. Ostatní členové strážní čety nevěřili vlastním očím. Seizenova ruka připravená na jeho meči a jeho pohled nebylo nic sčím by si chtěl někdo začínat. Strážný ještě chvíli stál a potom rychle sáhl po meči a podal rozkaz. Četa strážných se rozestoupila kolem Seizena a byla připravena zakročit. "Zeptám se tě naposled jestli máš nějaký problém, vyřešíme ho tady a teď"!. Strážný po Seizenovi nesmyslně máchnul svým měčem a Seizen mu reflexem podkopl nohy. (-1 RP). Načež zbytek strážných zautočil na Seizena.

Řekli si oto sami to bezpochybně. Otázka proto nezní jak z toho vycouvat, ale jak jim dát najevo že to neměli dělat. ´Však víš že postačí jejich krev místo slov´ znovu mu zazněl v hlavě ten hlas, však neměl čas nad tím přemýšlet prootže právě jen o vlásek uhnul prvnímu útoku. V tuto chvíli vědět že ať vyhraje či ne bude to dobrá zkušenost, ikdyž ne taková jakou by si přál. Věděl že jim musí jít po nohou aby se kolem něj nemotali jako reiatsu co je v okolí.

Jak se tak jeden strážný vedle druhého míhaly kolem Seizena který jim stále a vytrvale uhýbal (-2 RP). Rozhodl se ukončit tuhle trapnou šárádu poněvadž ho tlačil čas. Jednomu strážnému zarazil obratem ruku do přicha a druhému nastavil noho aby zakopl. Oba strážní se skácely k zemi. Avšak přišel útok dalšího strážce. Seizenova situace mu však nedovolila nic jiného než tasit meč. zařinčení kovu o kov zaznělo celou severní částí Rukongaie. (-1 RP). Strážný ať se snažil sebevíc nebyl schopen Seizena přetlačit. Seizen se napřáhl a strážného odhodil. "Máš ho na zemi, notak nestyď se" Ozval se mraziví hlas v Seizenově mysli. Jeho pravá ruka se přestala kontrolovat a tasila meč proti strážci.

´Jak chceš ale neni to má chyba´ Pomyslel si když cítil jak ho ruka neposlouchá. Jestli to udělá bude to muset být rychlé, aby se stačil i bránit. Najednou mu to došlo, bavilo ho to. Ikdyž tato chvíle vypadala že ho přinejlepším zbičují tak i přez to se usmíval, vyžíval se vtom. "Kokoro o kōraseru, Kōri no joō" vtu chvíli seknul po právě sraženém strážném, ne však aby ho zabil ale aby mu způsobyl dostačující zranění na bříchu aby se nemohl později vrátit do boje. Zabít ho může přece později. Však nekochal se jaké zranění mu způobyl a rychle se otáčel do obranné pozice protože věděl že ostatní nebudou čekat až se vtom dostatečně vyžije, ikdyž by to moc rád udělal.

Ostatní dva strážní popadli zraněného a dali se na útěk, když spatřili ledové bodce na Seizenově meči. Jak se dali na útěk Seizenova ruka stále prahnoucí po boji ovládaná Kōri no joō. Vyletěla proti nic netušícím strážcům. Náhle se stalo něco co Seizen ještě držící si část svého vědomí nečekal. "Ranburu baburugamu". Ozvalo se řevem z nebe někde nad místem všeho dění. Seizena přilepilo na zem něco jako lepivá hmota, která mu zabránila v jakém koliv dalším pohybu. Z nebe se přípo před uzemněného Seizena. Kluk, modré vlasy, štíhle postavi a při pase měl něco jako kdyby jste z žvýkačky vytvarovali zanpakuto. Seizen nevěřil vlastním očím. " Co je to tu za bordel". Strážci se otočili a a s radostí zahlásili "zaztupce velitele takanashi.

Seizen nevěřil vlastnim očím, tohle že je styl boje?. "Co to má ksakru být? Co se pleteš do mého boje? Musí dostat co si zaslouží!" Pln adrenalinu se snažil vymanit z té hmotu, ikdyž věděl že se mu to zřejmě nepodaří. Upřímě věděl že do toho někdo zasáhne, že to nezůstane nepovšimnuto. Proč ale sakra takhle potupně, ať je dotyčný zástupce velitele či co za tohle mu zaplatí.

Takanashi se díval na Seizena snažícího dostat se z jeho shikaie zatím co ostatní pokračovali v úniku. "Když se uklidníš a řekneš mi co se stalo a proč to muselo odníst břicho toho shinigamiho pustím tě jinak si ještě chvíli poležíš". Výraz v jeho očích mluvil jasně, nedělal si legrace. Seizen se tedy uklidnil a vysvětlil zástupci celý vznik tohohle konfliktu. Cítil že žvýkačka povolila. Avšak Takanashi byl stále ve střehu kdyby se Seizen o něco pokoušel. "Tak buď mi to tedy pořádně ještě jednou vysvětlíš a nebo to pořešíme jinak". Začal žvýkat žvýkačku a čekal.

Seizen vstal a oprášil se, však svou zanpakuto nepustil a nechal shikai stále aktivní. "Jak to říct, šel jsem si pro pití a jen kvůli tomu že nemaj nic jiného na praci tak si myslel že na mě může řvát. Když mi však začal máchat tim svim páratkem před nosem tak jsem jim chtěl jen ukázat jak se mají chovat. Jo a za to břicho se omlouvám" Uchopil meč obouručně čelem k dotyčnému. " Ta rána ho měla zabít!". Stále mu ještě zbylo trochu toho napětí, chtěl to dokončit. "Překazil jsi mi můj souboj a nechal utéct mé kořisti, jak mi to hodláš vynahradit?".

"Jo takže takhle to bylo". Takanashi se podrbal na hlavě a jen tak si nafoukl žvýkačku a přitom se podíval na Seizena. "Ano přerušil jsem ti souboj pokud tedy ovšem chceš bojovat ale neměl by jsi radši zájem posedět" Takanashi sáhl do záhybu své uniformy a vytáhl lahev plnou saké." Říkal si že jsi si šel pro pití co ty na to?" a usmál se.

´Ten..... no raději nic´ pomyslel si Seizen když vracen zanpakuto zpátky na své místo na jeho zádech. "Dobrá nachvíli posedim a napiju se, stejně bych stou odpornou věcí špatně bojoval." Posadil se a upíral pohled na dotyčného který mu zrovna naléval. "Co po mě tedy chceš když vytaháváš pití? Říct mi ůj trest? Nebo mi doporučit někoho skym bych mohl skrze boj zdokonalit své schopnosti?" Seizen už si dlouho snikým nepovídal tak stim nechtěl začínat a raději to urychlí.

"Sedíme snad u saké né, tak proč spěchat." Nabídl Seizenovi žvýkačku ale ten jí odmítl. " Tvůj trest je tvá hloupost proč se pouštíš do křížku když se nedovedeš ovládat".? Seizen se začal dost zle tvářit ale saké, uklidnilo jeho už tak dost rozbouřené pocity. Seděli tam tak s Takanashim a vše bylo v pořádku. Když tu se náhle ozvala strašlivá rána z Jižní části města. "Ach to je náhodička zrovna si sedneme a ono se zase něco děje to je dneska den". Prohlásil Takanashi s úsmevěm na tváři. " Když mi pomůžeš dostaneš saké kolik budeš chtít" Seizena tato nabídka v celku zaujala zabojovat si a ještě na tom vydělat. Když se však otočil aby odpověděl na nabídku Takanashi byl pryč. Ale hlas boje Volal.