Krutá disciplína (Natsuki Prolog)

Byl dusný den. Natsuki zrovna posedával ve stínu a přemýšlel co bude dělat, ta nuda, která ho teď zachvacovala byla příšerná. Rozhlídl se kolem sebe nikde nikdo, na zahradě domu jeho strýce se nenašel nikdo s kým by se dala navázat nějaká konverzace. Avšak ticho Natsukiho zamyšlení vyrušilo prásknutí dveří "Natsuki čeká tě tréning!". Byl to Natsukiho strýček a Natsuki věděl, že tenhle pohled není žertovný ale komu by se chtělo trénovat v tomhle počasí. Strýc stále stál v dveřích a čekal nervozně na Natsukiho reakci. Rozmýšlel co udělat, má v tuhle chvíli dvě možnosti. Možnost číslo jedna: Jít se strýcem a dostat výprask jak už to i přes veškerou Natsukiho snahu bývá. Nebo možnost dva: Vymyslet si nějakou výmluvu a utéct pryč.

Natsuki sedí v klidu na verandě a sleduje nebe nad sebou. Uvažuje přitom co by podnikl v tak nepěkný den a také má za sebou Academii s prvotřídními výsledky, ovšem nyní čeká na to, do jaké divize a zda bude člen nebo vyšší sarže kdo ví. Byl velmi pohlcený zamyšlením a dokonce se neubránil i představám o životě Shinigamiho, když náhle bouchly dveře a jeho strýc ho pobídl k tréninku.

"A zdravím strýčku ale je mi líto, dnešní trénink musíme odložit. Připravoval jsem se, že si obhlédnu společenství duší a také mě za chvíli chějí povolat a zdělit mi mé umístění."

Prohodil Natsuki a pomalu se postavil. Své dvojčata Zanpakuta dal na záda, jselikož ležely volně vedle něj. Když vstal a měl už i Zanpakuta upevněné na zádech, vydal se rychlejším krokem směrem do společenství ikdyž tam původně zamířené neměl.

Natsuki, zrychleným krokem, ve snaze obejít svého strýce, byl zastaven jeho postarší, avšak silnou rukou "Mladíku, takhle to na kapitána nedotáhneš". Pohled v jeho očích byl tak vážný, až z toho Natsukimo hrklo. Opětovné zamýšlení co dělat dál. Ale tentokrát přišel Natsuki na dokonalý plán, plán hodný taktika vedoucího armádu. Otočil se na strýce a povídá " Strýčku, co kdybychom si zatrénovali večer, bude lepší vzduch a já bych se teď rád šel projít". Jak Natsuki dořekl vět otočil se na strýce s psíma očima. Strýc mu chvíli hleděl do tváře. Věděl, že má Natsuki něco v plánu, přeci jen je to ještě kluk. "Dobrá tedy ale do setmění ať jsi zpátky". Natsuki se jen usmál a obratným pohybe prošel kolem strýce a odkráčel pryč. Bohužel, ani v ulicích rukongaie cestou do Seiretei nebylo nic čím by se Natsuki mohl zabavit, potřeboval něco vymyslet.

Natsuki procházel ulicí a to že se mu povedlo dostat se z tréninku byla docela klika, ovšem že se na večerní trénink netěšil. Ano měl v úmyslu chytit večer výprask, párkrat se pokoušel trénink se strýcem něják obejít ale vždy si strýc pro něj došel až do pokoje a vytáhl Natsukiho ze spaní a ten pak musel jít na trénink.

"Hmm ani tady to nevypadá něják živě, škoda že ještě nemám povolení jít do světa lidí a najít aspoň jednoho většího Holowa. Je to škoda místo toho se tady musím zdržovat. Chjo možná to bude k něčemu vést."

Přemýšlel po cestě městečkem a sem tam kývl na hlasitý pozdrav či gratulaci lidí které jeho strýc znal a které potkal. Nevěděl jak by mohl zkrátit dlouhý čas čekáni a pomalu zašátral do kapsy, odkud vytáhl malé kulaté lízatko a dal ho jemně do pusy kde ho nechal. Možná je to paradox nebo hloupý vtip ale lépe se mu takhle přemýšlí.

Sladká chuť lízátka se Natsukimu roztékala v ústech. Přemýšlení nešlo přesně tak hladce jak si Natsuki představoval, avšak jeho hluboké dumání narušil zvuk, který by byl nepříjemný asi každému z nás. Byl to křik, křik v beznaději. Natsuki se bez přemýšlení bleskurychle rozeběhl směrem tam, odkud vyšel výkřik. Když dorazil na místo stál předním chlapík, asi tak o 2 hlavy větší než Natsuki. Před ním byla žena, očividně se jí snažil okrást. Natsuki veděl, že musí něco udělat. Co ale? Nerad se pouští do křížku s lidmi, obzlášť když je ten člověk nějaký pijan z Chudé čtvrti. Chlapík měl očividně jasný plán. Napřažená ruka byla zastavena reflexi Natsukiho ruky. "Vo co ti jako jde ty pidižvíku!". Zařval na Natsukiho chlapík.

Natsuki odhodil jeho ruku lehkým pohybem své ruky, která oproti jeho vypadala jako páratko ale i tak měl páru v paži zastavit. Postaví se mezi muže a dívku, kterou chtěl muž uhodit.

"Pane prosím odejděte než uděláte něco čeho by jste litoval."

Prohodí Natsuki lehce ale velmi výrazně a lízatko v pusy si dá na druhou stranu v ústech načemž s muže nespouští oči. Ani muže zabít nehodlá, pokud by zaůtočil, pokusil by se ho spíš přivést v boji do bezvědomí.

Chlapíkovi očividně ruply nervy. Jak ho Natsuki chytil za ruku, mrsknul sebou aby Natsukimu vyklouzl. "Ty jeden malej spratku". Ruku v pěst, mířenou přesně na jeho obličej. To byl plán co Natsukiho napadl. (-1 RP) Chlapík zavrávoral, mírně se zapotácel a otřel si zkrvavenou tvář. Očividně neměl v plánu, se nechat přeprat chlapcem. Ale Natsuki mu jeho plány zarazil. Pětice úderu mířena na zdařbůh Natsukiho směrem, pro něj byla jako hrát si s dítětem. Muž nepolevoval a bušil dál. Natsuki stále chytal jednu ránu za druhou ale pomalu mu začínala docházet trpělivost. (-1 RP)

Natsuki se stále vyhýba úderem od chlápka při čemž stále sleduje jeho ruce. Pudce hlavou do stran poté dolu a znova takhle uhýba hlavou a někdy udělá i malý krok do zadu ovšem když to Natsukiho přestane bavit, prohodí lízatko na druhou stranu úst a prudce se skloní aby se vyhnul dalšímu úderu. Ihned se nohou zamře udělá prudký výpad vpřed s jedním vytaženým zanpakutou udeří hlavou rukojeti muže silně do paže ruky, kterou má napřáhnutou. Další rychlý krok a Natsuki se ocitá za chlápkem silně muže kopně do zadní části kolena aby muž padl na kolena a poté úder znova rukojeti do hlavy. Měl to promyšlené ale teď už jen aby to vyšlo.

Chlapík se v agonii válel na zemi. Natsukiho údery sice nebyly tak silné ale přesné. Chlapík byl spíše oslněn, jak může takhle malý chlapec být tak rychlí. Taková kombinace úderu stojí člověka hodně energie (-4 RP). Natsuki v tuhle chvíli nevypadal jako milý kluk, nýbrž jako zkušený bojovník. Chlapík usoudil, že prát se s nikým koho nemá nejmenší šanci porazit je nesmysl. V tu chvíli Natsukimu došlo proč jsem vlastně přišel. Žena, krátké vlasy, střižené do mikáda, modré oči. Vypadala dost vystrašeně. Natsuki opět nahodil svůj milý úsměv a přehodil si lízátko. "Jste v pořádku." Okázal se milým tónem. Žena sebou mírně cukla a podívala se Natsukimu do očí. Odběhla pryč Natsuki jí ani nestihl poděkovat. No ale pořád měl stejný problém. Nevěděl co dělat. Pak mu do došlo slunce zapadalo!.

Natsuki jemně zandal Zanpakuto do pochvy na zádech a pomalu přešel k dívce, ta nejspíš byla v šoku a tak dala nohy na ramena. Natsuki si oddechl a vytáhl lízatko z pusy bylo zkoro z poloviny fuč a Natsuki si ho dal zpět do pusy.

"Chjoo nejspíš bych mě jít pomalu domu na trénink."

Prohodil pro sebe, když vzhlédl na nebe. Silně si zívl a rozhlédl se kolem sebe. Sice nenašel nic co by ho zajímalo ale aspoň se v menší pěstní šarvátce ztratil trochu času a okusil své schopnosti i proti někomu jiné,u než je jeho strýc. Pomalu se vydal směrem domu

Natsuki se otrávený vracel domů. Už jen pomyšlení na to, že bude muset tak minimálně 2 hodinky trénovat se strýcem, který ho ztříská už jen za ten pozdní příchod, jenž mu Natsuki nemohl nějak zabránit. Chlapík mu prostě zabral moc času. V dálce viděl už strýcův dům ale ve vzduchu cítil něco zvláštního. Zrychlil krok. Z domu šel kouř. Natsukiho začal zžírat strach. Když došel blíž, dveře byly vyražené a dojo bylo v plamenech. Co se stalo? To byla jediná otázka co měl Natsuki v hlavě.

Jakmile uviděl tréninkové místo v plamenech už z dálky, ihhned se rozběhl směrem tam. Běžel velmi rychle a když už se blížil víc a víc, zpomalil aby se rozhlédl kolem sebe.

"Který hajzl to tu podpálil, bylo to tu synmetrické všechno bylo urovnané a vše na svém místě."

Měl to celkem rád, jelikož zde dle jeho vkusu nebyla ani jedna chybička, tedy až na těch pár temných tréninku které zde zažil.

Vše bylo v plamenech. Hala, Dojo, avšak nejhorší pohled byl na dům strýce, který už plameny také pomalu olizovaly. Natsuki se bezmyšlenkovitě rozeběhl směrem ke strýcovu doju. Když tam doběhl, plameny ještě nedosahovaly takového žáru, aby byly schopné zapálit strýcovu chatrč. Ale na to teď Natsuki nemyslel. Dveře strýčkovi chatrče byly vykopnuté, zevnitř byl slyšet boj. Natsuki dveřmi proletěl a utíkal dál do chodeb. V pokoji jeho strýce stál strýc a proti němu čtyři maskovaní muži. Strýc měl četná zranění a bylo až nanejvýš jasné, že proti přesile nic nezmůže. Když zahlédl Natsukiho zhrozil se "utíkej, vypadni odsud, honem!". Jako by ta slova Natsukimu jen proletěli hlavou. Musel něco udělat.

Ntasuki doběhl do chatrče a zahlédl těžce zraněného strýce,který stal proti čtyřem maskovaným chlápkum. Dal lízatko na druhou stranu a ke čtyřem mužum se postavil čelem. Jeho každodenní dětský pohled z tváře vymizel a vystřídal ho nenávistný pohled se změnil v bojový pohled, který je vidět spíš u starších lidí a ne u dětí. Pohled byl plný nenávistí a pomstychtivosti za to, co ti muži zde spáchali.

"Nemohu vás tu jen tak nechat strýčku. A vy, dopustily jste se těch nejhorších tří chyb, které jste se mohly dopustit."

Prohodil dost klidným ale rázným tónem a jeho obezřetnost stoupla na maximum. Postavil se do bojového postoje, kdy jednu nohu dal do předu a druhou dal mírně dozadu, přičemž se mírně přikrčil a obě ruce chytly rukojetě dvojčat Kasui a Nigui.

"Za prvé, zničily jste jediné místo které mi dávalo trochu klidu do života, místo které jsem měl nejvíc rád. Za druhé vztáhly jste ruku proti mému strýci a poslední věc. Nenecháte mě ani dochutnat lízátko s banánovou příchutí."

Vyhrkne na ně ale jde mu moc dobře rozumět a při druhé větě vytasí čepele, které zkříží před sebou. Poté co dořekne i větu o lízátku, jehož chuť má nejradši, odplivne zbytek lízátka a čeká na útok kteréhokoliv z nich.

*Pokud Zaútočí jeden z nich přímo, stačí jen jedním zanpakuto odrazit útok, přikrčit se k zemi a prudkým výpadem mu proříznout břicho. Poté bych mohl zaútočit na dalšího. Mám výhoodu že jsem oproti nich menšího vzrůstu, mohl bych mířit na nohy a tím jim dost ztížit pohyb.*

Promyslí si v hlavě pár kroku boje do předu a na svém pohledu nedá nic znát. Vyčkává a čeká na první útok aby poté mohl zahájit rychlý a krvavý proti útok.

I přes Natsukiho malý vzrůst si ho čtyři chlapíci všimli. Jeden z nich se otočil směrem k němu a hrdelně se začal smát. Natsuki, který je většinou klidný byl momentálně ovládán hněvem a vztekem. Tasil oba meče a rozeběhl se proti jednomu z chlapů. Měl plán vymyšlený, nechtěl je zabít ale zdálo se, že nebude mít jinou možnost. Natsuki rychle proklouzl mezi nohami chlapíka. Seknutí do holeně donutilo jednoho z útočníků padnout k zemi. Avšak, stalo se to čeho se Natsuki nejvíce obával. Všichni čtyři zaútočili současně, musel něco vymyslet.

*Nech se ovládnout krví, nech ať ti proudí v hlavě jedno a to, pomstychtivost a nenávist. Stačí je zabít, stačí jen ochutnat trochu krve, jen trošičku a mohu přísahat že dojo tvého strýce bude plně pomstěno. Jen řekni a bude na káry, stačí jen říct...*

Stále znělo v hlavě ze strany Nigui, což je ta krvelačná a bezcitná 'holčina jak by jí nazval Natsuki. Tato holčina byla a stále je pro mladého Natsikiho jako jed, je pro něj to nejtemnější a nejkrvavější při boji. Má v sobě ukryt všechen vztek, nenávist, pomstychtivost a samozřejmě chuť po krvi. Ovšem Natsuki nesmí zapomínat na jedno a to je spojení dvojčat s Natsukim.

Dokonce pevněji uchytil i Kasui, která je vždy opak první Zanpakuto ale nyní Natsukimu dodává o mnoho více síly než kdykoliv v jiném okamžiku. Ovšem poté co se Kasui rozhodla spolupracovat, ihned kolem Natsukiho vzrostlo velký tlak duševní síly.

"Uáááááááááááááá]áá"

zazněl nenávistný hlas Natsukiho po prvé, co v něm proudila síla dvojčat boha blesku. Ihned v tom okamžiku věděl Natsuki že jeho nepřátele jdou do tvrdého a opravdu tento souboj myslí vážně.

"Strýčku vypadněte minimálně na 2 míle nebo se muže stát že vás omylem zabiju."

V hlase už nebyl Natsuki, né ten kterého znal strýc ale tvrdý a nelítostný budoucí shinigami a možná i kapitán některé z divizí... Kdo ví, ovšem nyní zněly jeho slova nadšeně k boji, nyní se nechal vést kroky Nigui a tím bylo jen jedno jediné, smrt. Ovšem pokud ho nezastaví někdo jiní, silnější nebo Kasui ovšem ta se do toho nikdy nemíchala...

Ba naopak v tomto případě byla ticho a jen pomohla Natsikumi a přidala mu jen trochu své síly. Přeci jen mezi námi, kdyby dvojčata boha blesku, Což jsou obě Zanpakuto, mu hned dala všechnu sílu tak bych toho kluka roztrhal...

Díky vzteku, který ho ovládal se hned pokusil riskoval. Ano sic to bylo myšleno takticky ale i riskantně. Jakmile ucítil zvýšenou sílu od dvojčat a měl stále dvojčata zanpakuto skřížené plus byl připraven na protiútok...

Hlavu sklopenou dolu k zemi a modli se v duchu aby toho nechali, ovšem zaslechl šum a hned pozvedl hlavu do předu. Ihned zahled jak ti čtyři zaútočili na Natsukiho. Ihned svou duševní sílu zkusil smíchat s bleskovou sílou dvojčat a ihned se pokusil o protiuder.

Natsuki v mometně mírně záziř bleskem a pohlédl opravdu vražedným pohled na muže, kteři byli skoro na dohled Natsuki trošku zářil a kolem něj byla jemně modrá až blesková barva, které by nejspíš nebylo radno jít blíže.

Natsuki stále nechal proudit do sebe co nejvíc elektřiny a jak byli nepřátele u něj, všichni čtyři na které čekal a do kterého útoku dal tak 70 procent se natsuki podíval jen na sekundu opravdu krvelačaným pohledem na ně. Nakonec jen prudce machnul před sebou čepelemi Zanpakuto...

Vyslal hned zkřížený tvar blesku, který přimomínal tvar X a pohlédl co se bude dít dál. Poté co vyvolal Schikai.

* Kamu na Trei Raigee*

Se ihned podíval před sebe zda ty čtyři trefil nebo ne...

Pohled, který měl Natsuki právě v očích, by donutil každého válečníka k útěku. Jakoby se mu v zorničkách objevila bouře. Čtyři chlapíci stáli a byly oslepení světlem, které se právě rozléhalo díky modré energii, jenž právě kolem Natsukiho proudila. Strýček nevěřil vlastním očím. Jeho synovec, který byl tak nevinný, se přímo před jeho očima měnil v stvůru. Strýc tedy poslechl Natsukiho přání a s svými zraněními se odkulhal pryč. NAtsukiho hněv dosahoval opravdu svých mezí. Síla, která Natsukiho zahalovala byla silnější a silnější "Kamu na Trei Raigee!"(-3 RP). V tu chvíli se všechna energie, absorvovala do Natsukiho katan. Blesk ve tvaru X vyletěl směrem k chlapíkům. Dva chlapíci byly bleskem zasaženi, další byly vystrašeni hroznou silou, kterou jim právě Natsuki demonstroval. Sebrali se a dali na útěk. Natsuki si jen sedl a těžce oddechoval.

Natsuki sedoval zbylé dva muže jak zareagují ale naštěstí se dali na útěk. Štěstí neměli oni ale Natsuki, jelikož tenhle útok ho trochu víc vyčerpal. Padl na kolena a přidržoval se rukama, čupěl na všech čtyřech jako pes a sledoval ostří svých dvojčat Zanpakuto.

*Vydal jsem víc duševní síly než jsem měl. Pro příště si to musím hlídat... Děkuji dvojčata za vaší pomoc*

Poděkoval ještě svým Zanpakuto ale náhle se zastavil a začal se rozhlížet kolem sebe. Nadělal tady celkem velkou paseku a hned se proto vydal za strýcem zda je v pořádku. V tom zmatku si jen všiml, že jeho prosbě vyhověl a odplazil se pryč z bojiště. Ihned šel po stopách krve, která zanechávala zranění jeho strýce a v duchu se modlil aby byl v pořádku. Mezitím obě Zanpakuto dal zpátky na záda, jelikož kdyby je měl u pasu, rynčeli by hroty čepelí o zem.

Natsuki šel podél krvavých stop. Strýc ležel opřený o ohořelé stěny jedné z části domů. Ruce měl celé od krve jak se snažil zastavit krvácení svých ran. Natsuki k němu přiběhl a podepřel mu hlavu aby se mu lépe dýchalo. Strýc chytil Natsukiho za ruku a pravil "Synovče musíš se vydat do jižní školy, tam tě čeká tvůj osud". Jak to dořekl, jeho stisk povolil a NAtsukiho strýc už nebyl mezi živými. Natsuki se pomalu zvedl, naposledy se rozloučil a vydal se směrem k severní škole splnit ono poslední přání.

Natsuki sevřel druhou ruku v pěst, poté co mu strýc pustil tu jeho a v ten moment už něměl žádného jiného člověka ve společenství duší, který by mu byl nejblíž. Se strýcem trávil mnoho času, i když při trénincích byl Natsuki mnohokrát dobitý jak žito. Celkově mu bude strýc chybět a tak ho vytáhl z ohořelého domu a vystrojil mu pohřeb jaký si zasloužil. Ovšem ikdyž byl Natsuki proti, chtěl splnit strýcova poslední slova a tím byla aby se přihlásil na jižní školu...

(Konec prologu...)