Jižní škola

Meiku šla velice rychlím krokem. Skupina za ní nepolevovala sice je boleli nohy ale nechtěli to dát příliš najevo. Po dlouhé cestě došli až na okraj Seireitei. Stáli před obří dřevěnou bránnou. Meiku ji rychlým pohybe vykopla dokořán. Očividně nebyla tak slabá jak se zdá. Dvůr byl menší a všude bylo spoustu laviček, na kterých seděli různí studenti ponoření v knihách "Támhle máte ukazetel". Odsekla Meiku a ukazala prstem na Dřevěnou šipku. Uprostřed odchodu se jen tak letmo Meiku otočila a zařvala "Třída 4B" a zmizela pryč.

Keigo stál, jako zkoprnělý. Náhle stál sám na nádvoří, jeho průvodce zmizel a navíc nevěděl, co dál. Šel tedy k rozcestníku a při té krátké cestě přemýšlel, co by měl udělat, jako první. Měl by se asi někde nahlásit a zjistit, kdy a kde být. SNažil se tedy na ukazateli najít najít něco, jako ředitelnu, nebo kancelář. Někde to tam přeci muselo být. Mezi všemi těmi knihomoly mu nebylo nejlépe. Tak jde to je?

Keigo tam tak stál a koukal na ten starý kus dřeva, který byl jeho jedinou nadějí jak se posunout dál. Jak tam tak stál a koukal přišla k němu malá dívka s copem a brýlemi. Keigo se na ní usmál. Náhle se dívka začala culit a červenat. Keigo nevěděl co si počít ale musel něco vymyslet lepší než aby tu jen postával a ztrácel čas.

"Když tak tam stojíš, řekneš kde je sborovna nebo ředitelna?"

Zazněl za Keigem hlas 12ti letého chlapce v bílem rouchu a černých volných kalhotech. Chlapec byl menší hubenější postavy se sněhově bílými vlasy a jemně namodralými dětskými oči. Vzhlížel nad sebe a sledoval Keiga, čekal od něj nějákou narážku nebo střed posměchu stejně jak tomu bylo posledních pár okamžiku. Holčičky kousek od něj si také všiml ale něják neměl v plánu se s ní skamarádit. Jediné co si nyní přál bylo dokončit academii, stát se Shinigamim a co nejdřív i jedním z kapitánu. Natsuki se rozhlédl kolem sebe a nedaleko zahlédl menší skupinu co zde právě přišly bránou, znova pohlédl na Keiga, který mu zacláněl ve výhledu na rozcestník.

"Nebo mi řekni kde najdu třídu 4B snad mě odtama někde nasměruje."

Prohodil s klidným a velmi zřetelným tónem, ikdyž měl v pusy lízatko, které právě díky jazyka prohodil na druhou stranu úst.

Keigo teď koukal jak vyvoraná myš. Nějaké slečna se tu na něj mile usmívá. Další byl klučina, co na tom byl zřejmě stejně, jako on. Co teď? Pomyslel si. Nějaká rychlá reakce by byla na místě. Nebyl zvyklí na takovou pozornost. Podíval se znovu na holku, která byla první osoba, které narušila jeho pátrání.

Smím se tě zeptat, kde se nachází sborovna, nebo ředitelna? Jsem tu nový a zřejmě jsme dezorientovaní a tak bych si opravdu vážil tvé pomoci.

Snažil se působit co možná nejpřátelštěji, aby ji nevyplašil. Nakonec vše zakončil úsměvem. Poté se podíval na kluka s lízatkem a i na něj se usmál a lehce mrkl. Nevěděl jak se má chovat. Chápal, že s tím mladíkem bude chodit do stejné třídy. Bylo to divné. On už skoro dospělí a kluk, co sotva dokončil základní školu. Ale zřejmě tu nebyl pro srandu. Obě jeho zanpakuto jej imponovali a pokud se opomenulo lízatko, tak vypadal i nebezpečně.
Nakonec svůj pohled opět obrátil k holce. A s úsměvem čekal na odpověď. Po čele mu stekla kapka potu.

Sleduje toho mladíka jelikož se ani nepředstavil či ani neřekl do které třídy patří, Natsuki ho něják zvlášť nebral vážně. Pohodil si s lízátkem znova na další stranu a polk sladkou příchuť, kterou mu dělalo jablečné lízátko v ústech. Ani si neprohlédl jeho Zanpakuto, přeci jen dětí a dospělích zde bylo opravdu moc a prohlížet si každého neznámého se Zenpakutem u pasu by mu trvalo dlouho. Sledoval Keiga, který se na něco ptal málé holky, která stála kousek od Natsukiho a už chtěl pohlédnout na dívenku, když v tom na něj Keigo mrkl. Natsuki mírně znejistil a s hlavou která na něj vzhlížela ani nepohnul. Ovšem jeho velké dětské oči se mírně poposunuly na dívenku, což chvilku vypadalo jako by převrátil oči v sloup.

"Taky bych rád věděl kam mám jít. Proto jsem to chtěl zkusit do třídy, do které jsem zařazený. Zda tam není cedule, tam bychom se dozvěděly víc, nebo jsou tam jen nováčci, kteří jsou zde prvně jako my."

Poté co vytáhl kulaté lízátko z úst, dodal s klidem a trochu tišeji pár vět. Jeho hlas byl stále dětský a trochu nesmělý. Možná se trošku styděl nebo byl obezřetný vůči okolí.

"Pěkné že?"

Optal se Keiga a jemu mohlo být jasné o čem mluví. Po dlouhém čekání na reakci holčičky se rozhodl něják zkrátit dlouhé čekáni a před tím než pohlédl na děvče vedle sebe si i všiml že si Keigo letmo prohlédl jeho obě Zanpakuto. Nejspíš i proto Natsukiho oči střídavě tikaly z jedné rukojetě k druhé a zpět.

"Jsou to dvojčata. Kasui a Nigui"

Prohodil ke svým Zanpakuto a pohlédl na Keiga. Zas tak dobře ho nezná aby mu o svých Zanpakuto řekl víc a proto je jen představil. Když řekl jméno Kasui, pohlédl na své levé rameno a když vyřkl jméno Nigui pohlédl zas na pravé rameno.

Jak tam tak Keigo s Natsukim stáli a koukali oba dva na dívku. Doufali, že i přes její stydlivost se něco dozví. Holka se chytla ruce a malým, tenounkým hláskem řekl "Třída 4B je támhle v té budově" jakmile větu dokončila, začervenala se a ukázala na budovu na pravé straně dvora. Keigo i Natsuki se tedy vydali tím směrem. Došli až ke dveřím do zmíněné budovy a vstoupili dovnitř. Před nimi, byla chodba a na konci chodby, byly schody a u nich plánek. Natsuki k němu doběhl a zvolal "Třída 4B je ve třetím patře". Keigo šel opatrně za ním. Když vylezli do třetího patra, stali tam jak dva solné sloupy, před dveřmi do třídy 4B. Jejich studium nebylo daleko.

Hito zadumaně prošel bránou(stále ještě rozkopnutá) a rozhlédl se.Všiml si lidí jak uprostřed tak po obvodu na lavičkách.Rozhodl se že kdo seďí tu bude asi místní a toho by se mohl zeptat kam s přihláškou takže se tedy vydal ke zdi, k lidem sedícím na lavičkách.

Natsuki představil své dvojčata a když dokončil představení dvojčat, dívenka je nasměrovala do třídy 4B. Natsuki se podíval na ní a poté i směrem kterým ukazuje. Vytáhl si lízátko s pusy, které bylo uprostřed a pomalu se dostávaůl k oranžové náplni. Keigovi mohlo být jasné, že se jedná o klasické dětské lízátko pro děti, které stojí pár drobných.

"Děkuji a tady máš, tedy jestli chceš."

Když dořekl rukou vytáhl z kapsy nerozbalené zelené lízátko a nabídl ho dívence. Počkal zda si vezme nebo ne a poté se vydal směrem do budovy. Když procházel delší chodbou, odplivl prázdnou špejli na zem když v tom si všiml cedule.

"Hmm třída 4B je ve třetím patře."

Dodal i pro Keiga a vydal se do třetího patra. Zastavil se přede dveřmi a pohlédl na dveře do třídy. Chvíli váhal ale na konec otevřel dveře a vešel do třídy. První co bylo je že se rozhlédl po volných lavicích, když v tom mu padla jedna lavice pro dva vzadu u okna a tak se k ní vydal.

Keigo se podíval, kam ukazuje a přikývnul.

Děkuji ti.

A poté vyrazil tím směrem. Několikrát stačil ještě zabloudit do dalších tříd a místností, než našel třídu, která bude nyní jeho domovem. Chytl svůj zapalovač a několikrát s ním z nervozity škrtl. Poté se nadechl a vyrazil směrem ke dveřím 4B. Otevřel dveře a podíval se po lavicích. Několik lidí sedělo a četlo ve skriptech, jiní zas seděli na lavicích a povídali si. Zdá se, že dorazil zrovna akorát. Pohladil si rukojeť zanpakuto a vy razil do třídy. Snažil se najít místo, které bude vzadu. Nechtěl být nijak vidět.

Hito se rozhlédl a snažil se najít někoho kdo vypadal dosti přívětivě na to aby se ho mohl zeptat na otázku, kterou potřeboval právě zodpovědět. Oči mu padly na modro vlasého muže, spíše chlapce. Přišel k němu a pozdravil ho. Chlapec se na něj otočil. Měl oči jako krystal. Hito se nuceně pousmál a čekal na jeho reakci "potřebuješ ode mě něco?" Zeptal se kluk tázavým tónem.


Keigo vešel do třídy. připadal si dost nervozní tolik lidí, které neznal kolem sebe. Ale tenhle pocit mu nebránil v tom, aby pokračoval dál. Rozhlížel se po nějakém vhodném místě. Když spatřil kluka, kterého potkal na křižovatce dvora. Natsuki seděl v zadní lavici u okna. Přehazoval si lízátko ze strany na stranu a čekal co bude dál. Keigovův pohled zahlédl místo na druhé straně třídy ve čtvrté řadě vzadu, proto byl nadšený, že bude mít aspoň chvíli klid.

"Ano potřebuji vedět kam mám jít s přihláškou." Přitom nenuceňě ukazujíc papír."jsem tu jen...krátce takže pokud možno detailní popis,jestli by to bylo možné" pokračoval dále s troškou nadšení v hlase.

Natsuki si pomalu sedl k oknu dozadu a moc ho nezajímalo kdo vedle něj bude sedět. Ovšem až do nynějška to vypadalo že nikdo. Mezitím si Natsuki vytáhl žluté kulaté lízátko, které si dal do pusy a obal pomalu mnul v ruce. Něják nevěnoval pozornost kdo další jde do třídy víc než to spíš sledoval dění na nádvoří školy. Složil přitom ruce na lavici a jemně na ně položil hlavu s pohledem zaměřeným ven. Z těch pár poznámek o jeho výšce a věku by se dokonce divil kdyby si k němu někdo sedl. Prohodil lízátko na druhou stranu a polk trochu sladkého do pusy.

*Jak to asi dopadne? Jak projdu přes academii? Schopnosti na Shinigamiho mám ale chcu všem ukázat že nejsem jen schopný shinigami ale stanu se jedním z nejmladších velitelu jedné divize, který má tolik duševní síly že může ovládat dva různé démony Zanpakuto. Přeci jen to bylo strýcovo poslední přání. A navíc, společenstvo nenechá pobíhat malého kluka po academii bez dohledu. Zajímá mě zda mi dají někoho kdo na mě bude dohlížet nebo kdo mě bude mít na starost. Asi nad tím moc přemýšlím, nejspíš to nechají tak.*

Prohánělo se mu hlavou a čekal než se ve třídě objeví nová dospělá tvář zda muž nebo žena to je fuk, někdo kdo je zase poposuneo malinky krůček k učivu a někdo kdo je bude trénovat. Natsuki se po smrti strýce rozhodl že všechen svůj volný čas věnuje tréninku, jelikož to je ten důvod proč zemřel. Podle Natsukiho názoru kdyby zůstal na trénink, mohl by ho ochránit. Tak moc byl zasvěcen myšlenkách že si ani nevšiml KEiga, který vešel do třídy a nejspíš by si asi nevšiml kdyby k němu někdo sedl. Natsuki by byl radši aby byl sám v celé lavici. Natož že je ještě dítě, má rád kolem sebe hodně prostoru.

Kluk se tak podíval na Hita a potom na inzerát, jenž měl Hito právě vruce "Ach ano to je inzerát co rozdával můj bratr, dovol abych se ti tedy představil, jmenuji se Rashi Mitomu." Hito tedy Mitomuovi oplatil jeho milé představení a čekal až se Mitomu vratí k věci "Ok, Třída 4.B to je ve třetím patře." Hito krátce poděkoval a vydal se směrem, který mu byl ukázán. Když vešel do školy, slyšel zvonek "to néé první den a já jdu pozdě" pomyslel si a rozeběhl se do třetího patra.

Keigo a Natsuki už seděli v lavicích. Kupodivu na ně nevyzbyl žádný spolusedící. Což ani jednomu z nich nevadilo. Ozval se zvonek a ostatní žáci si pomalu začali sedat do svých lavic. Když tu náhle se dveře otevřeli a do nich vstoupila žena. Měla dlouhé zelené vlasy a jasně rudé oči "Jmenuji se Akanashi Kiraja, budu Vaší Třídní učitelkou doufám, že bude vše v pořádku, protože tu máme tři nové studenty. V tu chvíli se otočila jak na Natsukiho tak na Keiga. A ti oba vstali.

Natsuki sledoval stále dění venku jak se pomalu vylidňuje nádvoří a také aniž by o tom věděl na pár vteřin zahlédl jak do budovy míří Hito poslední z nových studentu. Jeho pozornost až upoutala žena, která právě vstoupila do třídy. Lízátko v pusy si přesunul na pravou stranu úst a pozorně si jí prohlédl.

*Hmmm trochu neobviklá kombinace zelených vlasu a rudých očí.*

Zamyslel se ale to už se zmínila o třech nových studentech. Natsuki se postavil ze židle a trochu znejistil když si ho ze zvědavosti začalo prohlížet spolužáci. Přitom se ohlédl kdo je třetím novým studentem, jelikož druhý student byl podle něj Keigo, který s ním hledal tuto třídu.

*Taky se cítí stejně jako já?*

Optal se sám sebe ale třetího studenta nikde neviděl. Hlavou mu probíhalo zda je ten člověk tak arogantní že se ani nepostavil nebo zde ještě není. S lízátkem v ústech čekal až jim třídní řekne aby se posadili.

Keigo seděl v lavici a přemýšlel, co se bude dít. Náhle, jen tak letmo uslyšel zvonit zvonek. To bude zřejmě začátek hodiny. Náhle vešla mladá žena se zvláštní barvou vlasů, ale po tom všem, co tu stačil zažít, už mu nepřišlo divné skoro nic. Ta slečna asi mluvila o něm, protože řekla, že přišli noví studenti. Ten klučina, co ho potkal venku na náměstí si stoupl. Chvíli se zamyslel. Nechtělo se mu vstávat a ukazovat se před celou třídou.
Nakonec se osmělil a stoupl si. Zase ty pohledy. Nenáviděl to. Cítit, jak je sledován. To nesnášel. Čekal, co se bude dít. Snad to bude rychlé, aby si mohl sednout.

Když si slečna Mitomu všimla rychlého, až nečekáného zareagovaní nových žáků. Pobídla je jen aby se představili. Natsuki začal jako první a Keigo hned po něm. Celá třída je sledovala což Keigovi opravdu nedělalo dobře. Když už si konečně sdlí na dveře zaklepal Hito a také se představil. Jejich školní život právě začal. učitelka si sedla a vytáhla obrovský spis, plný všeljakých, papírů, sešitů, účtů a bůhví co vše ty desky obsahovali.

Po představení a omluvě se Hito rozhlédl ale neviděl volné místo,tak pokračoval potichu, aby nerušil dále do třídy.Uviděl kluka kterého si všiml na dvoře u sloupu,s zapalovačem na krku.Ale vedle něj volné místo taky nebylo a zbývala jen poslední řada lavic.

Poté co je slečna Mitomu nechal posadit, posadil se Natsuki k volnému místu blíž u okna a podepřel si bradu rukou. Střídavě očima občas kmital z jejích vyučující ven z okna a zpět na ní. Jeho pohled však upoutal nově příchozí, který se představil jako Hito. Sledoval ho jak prochází uličkou mezi lavicemi a jak nejspíš hledá volné místo. Znova od něj odpoutal pohled a zaměřil ho ven. S pusy vytáhl jen prázdnou špejli od lízátka a párkrat si olízl ty, které měl trochu sladké od lízátka. Celkem se celé vyučování nudil a někdy si se špejli hrál tak, že si jí proplétal mezi prsty nebo se snažil aby byla špejle vztyčená a udržela tak balanc. Ovšem vždy mu spadla a místnosti se ozval jemný skoro až tichý zvuk.

Jak tak HiTo procházel lavicemi a snažil se najít jediné volné místo. Všiml si místa vedle málého bělovlasého chlapce u okna, nuže posadil se k němu a představil se. avšak dřív než se stihl představit Hitovi i ten druhý, profesorka Mitomu je okřikla "možná tu ste nový ale to neznámená, že budete rušit hodinu!" její hlas zněl opravdu děsivě, nehledě na její klidný a mírný vzhled.

Keigo si hodinu obvzláště užíval. Sedět a poslouchat třídnické věci pro něj bylo opravdu utrpení ale co mohl dělat, každá cesta ke zlepšení má těžký a většinou nazábavný začátek. Hodiny ubíhaly a čas plynul jako voda až se konečně ozval ten božský zvuk, který označoval konec hodiny. Natsuki si na odchod vytahl nové lízátko a Keigo se pomalu zvedal ze židle. Hito se také zvednul, když v tom je zastavila učitelka Mitomu "tohle je klíč od vašeho pokoje". Keigovi hrklo a asi ne jen jemu. Všichni se museli připravit na to aby jeden snesl druhého.

Natsuki mírně znejistil když si nově příchozí chlapec k němu přisedl. Nebyl tady na to moc zvyklý, spíš by čekal menší narážky na jeho velikost či věk ale nikdy že by si k němu sedl. Přeci jen byl nejmladší a nejmenší v celé Academii. Nejspíš i proto pohledem tikal ze strany na stranu, nejdřív na chlapce pak zase ven z okna. Mírně se zastavil když se Hito představil a už už se chtěl také představit ale jejich vyučující je okřikla.

Po hodině dostal klíče od pokoje a hned se podíval na výsačku, která na nich byla aby se podíval kde je pokoj. Nahlédl k Hitovi na klíče, ikdyž se musel trochu víc postavit na špičky.

"Kde jsi ubytovaný?"

Optal se ho a trochu ho překvapilo že je ubytovali společně. Koutkem oka sjel jen Keiga, který nejspíš také dostal klíče a zajímalo ho zda je ve stejném pokoji jelikož tu byl nový stejně jako on. Ale nebyl povahy aby se šel hned podívat, vyptávat se ho či vyzvídat.

"hmm...mám přidělený pokoj s Natsukim.Takže to jsi asi teda ty" řekl Hito a přešel že se klučina co mu sahal trošku pod ramena ani nepředstavil sám.

"Mohli bychom si ten pokoj prohlédnout.."řekl hito nejistě."Pujdeme za ostatníma?" zeptal se Hito Natsukiho.Před chvílí se potuloval po mněstě ani porádně neveděl kdo je a teď todle...Nechtěl vyčnívat takže chtěl jít za ostatními žáky.Ale slušně počkal na Natsukiho reakci.

Keigo se podíval na klíč, který se nyní nacházel v ruce Hita. Byl jen trochu zvědav, kde budou bydlet.To slovíčko budou neznělo pro jeho uši nejlépe, ale nějak to dopadnout muselo.

Souhlasím. Pojďme to omrknout. Jinak mé jméno je Keigo. Těší mne.

Trošku s těmi slovy bojoval. Nevěděl, jestli se moc nevtírá do jejich společnosti, ale budou spolu bydlet, tak by bylo dobré se seznámit. Sledoval není, co se dozví od svých nových spolubydlících.

Natsuki i Hito se podívali na Keiga. Vydali se tedy směrem k koleji a cestou klábosili o všem možném. Natsuki jako vždy cucal lízátko, Keigo si pohrávval se zapalovačem a Hito jen tak chytal lelky a sledoval co se děje kolem. Došli až k hlavním dveřím do koleji, kam došli díky ukazateli na školním dvoře, kde se poprvé setkali. Brána do koleje byla velice podobné té, kterou viděl při vstupu na školní dvůr. Vstoupili tedy dovnitř. Přednimi byla místnost s velkým kruhovým stolem a tabulí, na levé straně schody dolů, na pravé nahoru. Stali tam ohroměni a přemyšleli co dál. Když tu se náhle objevila Kasashi Meiku. Skupině hrklo.

Hito pozoroval okolí a občas něco řekl k tématům.Keigo i Natsuki se chvilku bavili o jákési holčině která jim radila a řešili jeslti jí ještě potkají.Hito k tomudle zrovna neříkal nic.A tématu své minulosti se úzkostlivě vyhýbal.On sám si to potřeboval přerovnat v hlavě..ještě před nedávnem byl přece živ?či to byl jen sen?
vždycky když nad tím hloubal začala ho svrbět záda na určitém místě...a občas slyšel
sykot jako by z hlouby duše..

Nicméně to nesledování okolí přispělo k tomu že když se oběvila Kasashi Meiku zmohl se jen na uctivou poklonu a vůbec ho nenapadalo co že vlastně mněli v úmyslu.