Severní škola

Myug vedl skupinu až k velké kamenné bráně. Evelinn se vybavila vzpomínka na to jak tu byla poprvé. Obrovská brána se otřásla a začala se pomalu otvírat "Vítejte na dvoře Severní školy" Prohlásil Myug s hrdostí v hlase. Skupina nově příchozích se začala rozhlížet a prohlíželi si dvůr křížem krážem, když v tom Myug zase spustil "Támhle je hlavní budova, ta vlevo to je kantýna a to vpravo je studovna." Pro skupinu nově příchozích to bylo trošku moc informací naráz, avšak je pomalu ale jistě vstřebávali "Vaše třída je třída 4A" informoval Myug a chystal se k odchodu

Evelin cítila úlevu...už ji nepřišlo,že ji stěny sledují... cítila se zde sama sebou..Předpokládala, že knihovna bude pobliž studovny...a tak se vydala tímto směrem...Byla stejně hrdá,jako Myug, že je jedním ze studentů shinigamijské školy...

‚Cože? O čem je řeč?‘
‚Budeš se učit.‘
Na její tváři se objevil výraz zděšení. Zděšení osoby, která právě zjistila něco, co opravdu slyšet nechtěla.
‚To teda nebudu.‘
‚Budeš, protože jsem to řekl.‘
‚Kde k tomu bereš právo?!‘
Mimovolně se vydala za ostatními.
‚Neberu. Nepotřebuji. Mám.‘
‚Nenávidím tě.‘
‚Můžeš, ale nenávist není rozumný stav mysli, zejména pokud se budeš i nadále pokoušet ignorovat zjevnou realitu.‘
Být ještě ve světě živých, vrazí ruce do kapes, nahrbý ramena a okovanou botou kopne do nejbližšího kamene, takhle si musela vystačit jen s opravdu nepotěšeným výrazem ve tváři.
„Jakou?“
‚Že bez znalosti boje nepřežiješ.‘
Severní škola byla velká a vysoká, střecha se odspodu tvářila široce, snad bude i kde spát.
‚Vyhráls.‘
‚To mě těší.‘
Shiro se začala věnovat ději okolo sebe.
„Kdy to začne?“

Škola boje. Déja vu. Tohle tu už jednou bylo. Uvidíme, jak se to vyvine
Vstupujeme dovnitř, rozhlížíme se, Myug vysvětluje rozložení školy. Zarazí mě když Evelynn okamžitě vystartuje směrem ke studovně, ale pak jen pokrčím rameny, asi ví co dělá. Když se Myug chystá k odchodu, otočím se na něj:
Moment, Myugu, vydrž chvilku. Prozradíš nám
Krátký pohled s lehkým úsměvem na Shiro
Co teď máme dělat? Kde začít, jak zjistit průběh výuky?

Evelin se usadila v knihovně...nebyla tu poprvé a stihla si pár věcí zapamatovat...V knihovně bylo spoustu studentů... Teď jen nešlápnout vedle,a začít konverzaci s tím správným...nemůže se spoléhat jen na Myuga... "určitě zde bude kniha s informacemi o založení školy!"...zamumlala si pro sebe... a zamířila do stínu mezi poličky..."Snad budu moci ostatním prozradit i to,co Myug bude považovat za zbytečné...

Myug se otočil a vyhověl Rinnesově prosbě "Tamhle a potom se dejte doprava, Vaše třída je 4A". Když to Myug dořekl naposledy zamával skupině a odešel směrem do knihovny.

Jak se tak Evelinn prohrabovala a nořila v regálech plných starých knih a spisů. Snažila se najít něco co by ji mohlo říct něco o tomto místě. Hledání bylo marné,ne a ne, najít něco o historii severní školy "To tu snad nemají žádné takové knihy" Zamrmlala si Evelinn zlostně. V tom cítila, že za ní někdo stojí. Byl to Myug, hrdlo se jí sevřelo tak rychle jako nikdy jindy musela něco vymyslet.

‚Nedívej se za ním tak hladově, on nemůže za to, že je magor.‘
Prohlásil Jiyū.
„Jo, je magor.“
Souhlasila polohlasně, pak si uvědomila přítomnost další osoby. Podívala se na muže vedle sebe.
„Mám pocit, že v tom teď lítáme spolu. Jsem Shiro.“

Evelin ztuhla...položila poslední výtisk na desku,všude byl prach(za zády však držela knihu s velmi starým obalem,nestihla si přečíst,jak se kniha jmenuje,ale byla velmi zvláštní,vázaná ve starých deskách)...mírně si odkašlala....a pomalu se otočila..."Zdravím,Myugu..." ....Mírně se poklonila,zadívala se mu do očí...a snažila se vyčíst co nejbystřeji jeho reakci...

No, už tomu tak asi bude, jsem Rinnes
Odpovím s úsměvem.
Myslím že bychom asi měli vyrazit k té třídě, co nám ukazoval
S těmi slovy vykročím směrem, který Myug naznačil

Rinnes a Shiro se tedy rozešli směrem k škole. Došli až k hlavnímu vchodu, kde narazili na obrovskou tabuli. Byla to mapa školy i s pozemkem. Rinnes přizavřel oči aby se mohl soustředit jen na to aby našel jejich třídu. Shiro mezitím stála a prohlížela si budovu školy od shora až dolů. Jak tam tak postávali všiml si mladého chlapíka, který mířil přesně do patra kde Rinnes na mapě objevil jejich třídu "hmmm nebylo by špatné ho následovat" Pomyslel si Rinnes. Shiro se stále tvářila dost zmateně. Opět oba udělali další krok k poznání. Teď už jen dorazit do třídy.


Evelinn se pomalu otočila. Pohled v Myugovích očích nebyl moc příjemný. Tak se naní Myug podíval "Copak to máš za těmi zády?". Evelinn musela hodně rychle něco vymyslet nechtělo se jí lhát ale zároveň se nechtěla nechat chytit hned první den ve škole problémů. Co teď?

"Pokud vím,toto je veřejná knihovna...Nebude vám snad vadit,že si jich pár vypůjčím..."...Rychle knihu zandala mezi štos pěti knih a uchopila jej pevně do náruče..."Teď,pokud dovolíš,půjdu do parku a nějaké pročtu."...S chladem v očích a možná trochu přísným tonem v hlase vykročila ze dveří...než místnost zcela opustila,otočila se,usmála a pronesla: "Snad rozumíš tužbě po vědění..."....a odešla.

Evelinn tam tak stála a čekala na Myugovu reakci. Stál tom a stím nepříjemným pohledem na tváři, nevypadal zrovna krásně "měla by jsi se nejdříve zaregistrovat do knihovního archívu." Evelinn věděla, že by to měla udělat. Myug ji tedy ukázal kde se zaregistrovat. Stál tam mladý chlapík, a zapisoval něco do papírů.


Třída byla velká. Rinnes a Shiro tam jen tak stáli. Zbytek třídy se na ně díval jako na dva solné sloupy. Rinnes si mezítím všiml jedné lavice, které byla vepředu. Shiro si mezitím stoupla k otevřenému oknu a přemýšlela proč je vlastně tady?. Jak tam tak postávali začal se ozývat ten onen zvuk jenž je začátkem i koncem nudy zvonek. Všichni se posadili, jen Shiro stále stála u okna. Do třídy vstoupil chlapík s blonďatými vlasy, učesanými do velice zvláštního účesu. Sedl si za katedru a spustil "Jmenuji se Kazen Hishin, jsem Váš nový učitel."

Podívala jsem se otráveně na mapu. Orientovat se v mapě a prostoru ze země, nebyla moje silná stránka, takže zatímco jsem se snažila zjistit, kde že vlastně stojíme, popřípadě co přesně je nalevo jsem doufala, že se můj společník orientuje mnohem rychleji.
‚Je to jednoduché, prostě vylez na střechu a podívej se.‘
‚Hned, jenom chvilku, než si rozvrhnu cestu.‘
Zašklebila jsem se a pocházením okolo jsem trávila čas, než se Rinnes zorientuje. Nevím, jestli jej to znervózňovalo nebo ne, ale asi našel, co hledal. Najednou vyrazil, tak jsem jej následovala.
‚Kdy si byla naposled ve škole?‘
‚Nevím, vylili mě rok let před ukončením studia.‘
Prohlédla jsem si jejich ksichty. Značně otráveně.
‚Ty umřeš. Ty umřeš. Ty umřeš taky. Ty též. Bez výjimky i ty, co se tváříš jak syn jednoho z místních šéfů. Všichni umřete, když vás hodim z okna.‘
Na tváři se mi vykouzlil samovolný úsměv nad tímto plánem a přesunula jsem se ke zmíněnému oknu zkontrolovat jeho reálnost.
‚Pokud by jsi je svázala a dostatečně zatížila mezi několik kamenů, možná by jsme docílili nějakého destrukčního efektu.‘
Jiyū nebyl ve většině případů proti ubližování komukoliv.
‚Všimla sis, že někdo mluví?‘
Hlas mého zanpakuto mě vytrhnul z myšlenek. Začala hodina. Volným lehkým krokem jsem se přesunula vedle Rinnese, ať už se posadil kamkoliv.

Evelin musela počkat....registrace chvíli potrvá...rozhodla se tedy prozkoumat svou novou společnost..."A hele,plánek!"...projížděla prstem po plánku... "Tady to je! "..Ujistila se,že jde správným směrem...."Tady je to,má třída."

Všichni se uklonili, když do třídy vešel vysoký muž. Měl dlouhé modré vlasy, rudé oči a na tváři milý úsměv, který by se dal přirovnat k tváři milého anděla. Předstoupil před třídu a dal máchl rukou na povel aby si žáci sedli. Posadil se a opřel jsi nohy o učitelskou katedru "Jmenuji se Gintaki Mizuru a budu Vás učit základy užívání Reishi, doufám, že spolu budeme vycházet. Jakmile Mizuru domluvil třída se dala do jemně hlasitého šepotu všichni byli napjatí co bude dál. Po krátkém řešení třídnických věci. Se žáci rozešli do svých pokojů.

Stála přede dveřma asi 5 minut..."Udělala jsem chybu?"...Z myšlenek ji vytrhl náhlý pád jedné z knížek...Sehnula se a opatrně se narovnala..."Proč tu stojím?!"...Rozevřela dveře a ucítila vůni sakur...Zavřela za sebou dveře,rozevřela okna,usedla ke stolu a pustila se do psaní...Hlavou ji sice létaly myšlenky na ostatní-spolužáky,učitele i na nepřátele,ale snažila se držet plánu. "Musím zjistit víc!"...Otevřela knihu určenou pro samouky..."Jak překvapit soupeře"..."Výborně,večer zajdu do tréningové haly."

Neustále poposedávám, ano, nebaví mě to. Koho by taky bavilo neustále poslouchat monotolní, možná že tak ne moc, hlas.
'Jenže, když si hodil on nohy nahorů, tak můžu i já ne?'
'Možná.'
'Ale asi spíš ne.'
'No to je řeč.'
Znuděně jsem si točila pramenem bílých vlasůa poslouchala jen snad na půl ucha.
'Nudá. Nudá.'
'Co si dáš k obědu?'
'Jakže?'
Zpozorněla jsem při zmínce o jídle.
'No, abychom změnili jendostraný proud tvých myšlenek, co si dáš k obědu?'
Zopakoval Jiyū svou otázku a já měla pocit, že se konečně dostáváme k zajímavému tématu.
'Nevím, asi rýží.'
'Nepovídej, opravdu?'
'Ty se tak nudíš?'
'Ne.'
Jako bych přímo před sebou viděla jeho cynicky se tvářící hadí hlavu. Zhruba potom, co jsme spolu dostatečně pomluvili všechny okolo, na které jsem viděla bez toho, aniž bych příliš musela otáčet hlavu, konečně skončil.
'Mizíme, než si se mnou bude chtít povídat.'
Vypadla jsem na čerstvý vzduch mezi prvníma. Nejdřív zhlédnu svůj pokoj, kde je s kým spím, jak vypadá, a pak zase pokračuju dál, skončím asi někde v zahradě v husté koruně stromů, zaujatě diskutující, kdo ví nad čím a o čem.

Shiro prosvištila řadami studentu co nejrychleji, když náhle její úprk za čerstvým vzduchem zpomalil náraz. Byl to muž, oranžové vlasy, modré oči a docela milý úsměv. Muž se na ní podíval, tedy spíše na ni shlédl vzhledem ke své výšce a jen se mile usmál "Jsi tu nová, nikdy jsem tě tu neviděl." Shiro neveděla co odpovědět, Shiro věděla, že pokud se nedostane brzy na čerstvý vzduch bude jí dosti špatně proto se snažila přijít na něco jak milého chlapce odbít, avšak ne nějak urážlivě.

Evelin jen otevřela knihu a ponořila se do tajemných řádku této knihy. Projížděla jednu stranu za druhou jako knihomol, který má hlad, že by mu knihovna nedělala problém. Jak se tak koupala ve směsici informací a řádku všimla si menšího detailu, že na knihu už nevidí poněvadž slunce pomalu ale jistě s oranžovou září zapadalo za obzor. Musela se vrátit zpátky do koleje jinak by z toho mohla mít průšvih i když jí mrzelo, že nestihne zajít shlédnout výcvikovou halu. Jak tak pospíchala s knihami v náručích zpátky, zahlédla postavu. Bohužel ale nemohla rozeznat, kdo to je jelikož stála ve stínu velkého klenbového sloupu. Byl tu však jeden háček, stál Evelin přímo v cestě.

‚Pozor!‘
Varování, a pak náraz.
‚Neměl stát v cestě.‘
Utrousil Jiyū.
‚Neměl.‘
Potvrdila jsem mu jeho teorii a potřásla hlavou, až mi bílá hříva vlasů na chvíli zahalila obličej.
„No, já jsem tady sebe ještě taky neviděla.“
Usměv se mi rozlil po tváři.
„Fakt se omlouvám.“
Odhodím si vlasy z čela. Nevypadá špatně, ale stojí mezi čtyřma stěnama a spousty lidma. Diskuze bude moct pokračovat jindy.
„Spěchám ven.“
Netušila jsem jestli jsem to řekla nahlas nebo ne, ovšem to bylo jedno, pokud mě nechytne hodlám pokračovat podle původního plánu.

Shiro se provlékla mezi chlapíky a rychle vyběhla ven, ani neslyšela jak za ní zařval učitel aby neběhala po chodbách. Vítr jí konečně provanul vlasy a ona se zase cítila mnohem líp proběhla tedy chodbou a seběhla dolů na školní pozemek. Sluníčko pálilo a vanul příjemný vánek.


Rin stála uprostřed města a netušila kam má jít. Bylo horko a proto se uchýlila do stínu kde by mohla víc přemýšlet. Měla by najít tu školu o které se dozvěděla. Mohlo by jí to pomoct k vykonání její tak chtěné pomsty. To teď však nemohla řešit, poněvadž pohled dvou oplzlých chlápku ji nepřidával moc na radosti. Nu co stála ve stínu a čekala dál. Stalo se mírně to co očekávala, dva chlapíci se zvedli a vydali se směrem k ní. Byl tu jeden háček měli znak školy kam se Rin snaží dostat. Požádat je o pomoc? či se s nimi vypořádat?

'Byl to tvůj opravdu zlý nápad a za tím si stojím, Jiyu.'
Volným dlouhým krokem jsem hledala nějaký opravdu slušný strom, na který bych se mohla zavěsit. A nemyslím tím oběsit, myslím jako houpat. Houp, houp, houp.
'Jistě, zlý nápad, samozřejmě Shiro. Pouze mě to zajímalo, smiř se s tím.'
'Jo, jasně.'
Hledala jsem nějaký přátelský a příhodný strom, do jehož koruny se vyškrábu, rozvalím a nechám svět dělat to nejlepší, co umí, plynout.
'Takže Jiyu, chceš mi něco říct?'
'Ano, poslouchej pozorně.'