První část: Hollow útočí

Jediné co bylo slyšet byl řev, bolest, utrpení a zvuk hroutících se budov. Lidé utíkali do všech stran a celá jižní část byla v absolutním chaosu. Všude byli shinigami a snažili se zastavit to, co si právě probourávalo cestu Rukongaiem. Menos grande. Avšak to nebyl jediný problém, hned za menosem se valila armáda hollow, kteří očividně měli v plánu jen žrát nevinné duše. Pohled to byl strašný, všude byly vidět jen trosky a mezi nimi těla, která by jako život opustil. Bylo tu určitě tak půlka od každé divize, avšak v dálce bylo vidět jen zpustošené město a brána, kterou stále procházeli další a další hollow. Dokonce zde byli i kapitáni 14 a 15 divize. Avšak situace byla stále horší a horší. Nikdo nevěděl co dřív, zachránit sebe, ostatní či se pokusit i přes momentální chaos zachránit vše co člověku bylo blízké. Ozval se známý zvuk, bylo to cero. Cero prolétlo od Menose až do půlky jižní části a nadělalo spoustu dalších škod. Byla to opravdu beznadějná situace a jak shinigami sil ubývalo, hollowů stále přibývalo a trhlina byla stálé větší. Nikdo to všechno musel zastavit a učinit tomu přítrž, jinak by to nemuselo dopadnout dobře. Menos se opět posunul o krok vpřed. Když tu náhle přibíhá z každé strany 5 mladých odvážných lidí jenž nevědí, že jejich osudy budou brzy spojeny poutem, které neleze přetrhnout.

Evelin s Myugem na cestě za pohromou již nepopadali dech…Nevěděli, co dál, ale rozhodně by jim nepomohlo být na své psychické hranici…od toho jsou přeci shinigami…i když Myug na rozdíl od Evelin měl pár zkušeností za sebou…
„Evelin, nezapomeň na nás…“…Ozvalo se jí v hlavě….Byl to Haruryu…
„Jsem s vámi celou dobu!“…Utla to Evelin…
„Támhle!“..Myug ukázal na odbočku vedoucí do chaosu boje mezi bezbrannými shinigami a Menosy…
Jak dál?....JAK DÁL?....Znenadání se ozval praskavý zvuk cera…
„Dakuzozu-ROZU!“….“ŠVIH“….marným pokusem cero rozseknout pomocí trnů naplněných reitsu se postavila před Myuga….To on nečekal…“Co to děláš?!“…"Promiň Myugu,ale nebýt toho,mohl bys mít z knížky leda tak cáry papíru..."..Evelin chladně odvětila...a snažila se skrýt únavu na očích...

Keigo se snažil držet krok s kapitánem. Bohužel marně. Ztratil se v davu ostatních shinigami. Náhle rudý paprsek jen tak tak minul Keiga. Podíval se tím směrem a uviděl obra neskutečných rozměrů, jak se pomalu táhne městem a za sebou zanechává jen spoušť. Náhle se Keiga zmohla úzkost a strach. S tímto přece nemůže měřit síli.
-Nenech se zastrašit. Ukaž, co umíš. Jinak ta cesta až sem byla zbytečná.
Keigo se vzpamatoval a podíval se okolo. Všude byl zmatek. Kolem toho obra se vyskytovala i horda dalších Hollow. -Lepší než nic Pomyslil si. Vytasil zanpakuto a rozeběhl se s ostatními shinigami vstříc boji.

Všude hluk a chaos, ne že by to bylo zlé ale nebylo to přesně, co by chtěl. Spousta hollow a spousta zmatku, normálně by Seizen ihned běžel se slastným obličejem a zanpakuto v ruce přímo do středu dění. To se však teď stát nemělo, i když ho vnitřní hlas k tomu pobízel. Při přemýšlení a pokusu hlas ignorovat běžel dál do středu dění. Celou cestu přemýšlel, jestli pomoct, přece jen nabídka co dostal, byla více než lákavá. Pít saké, ale jen zato, že si užije boje s hollow a nebo při tréningu. Však z těchto myšlenek ho vyprostilo ohromné sero které proletělo ulicí po jeho pravici. V tu chvíli ho nepopadl strach, ale hněv. Byl to čirý hněv! Se zanpakuto v ruce a zlostí v očích se vrhl do středu dění, prosekat se skrze hollow až k menosovi. ´Nedaruju mu to, ne nedaruji! V té ulici stála má oblíbená hospoda.´

‚Co to je?‘
‚Menos grande.‘
Sdělilo zanpakuto nevzrušeně.
‚Takový větší hollow.‘
Shiro přemýšlela, do čeho se to zase namočila.
‚Hollow?‘
Uhnula jedné stvůře v bílé masce.
‚Víš Shiro, nikdy jsem po tobě zatím nechtěl nic nesplnitelného, takže, buď vezmeš roha, nebo mě teď okamžitě tasíš a připojíš se k té spoustě zoufalců okolo, co se snaží zachránit si střechu nad hlavou.‘
Nejistě obemkla prsty kolem rukojeti. Vzato kolem a kolem, nebylo to tak těžké rozhodnutí. Stačilo se vlastně jenom rozhodnout.
"Fajn."
Tasila zanpakuto a vrhla se do boje.

Povoz dorazil k branám Rukongai, když se začal ozývat křik a zvuky boje.
"Už zase?"
Proběhlo mi hlavou, vzpomínka na nedávný střet s bandity byla ještě čerstvá.
Otočím se na staříka:
Dobrý muži nevíte co se to tam děje? To je tu normální?

Cero bylo silné, dost silné na to aby Evelinn zlomilo obě ruce a pokračovalo ve své cestě. Sil ji ubývalo, použití jejího shikaie aby ochránila Myuga si pomalu začalo vybírat svou daň. (-3 RP) V tu chvíli se za ní ozval Myugův hlas "Ty blázne co to vyvádíš, nemůžeš přeci sama odrazit menose!" Evelinn nedbaje Myugových slov pokračovala ve snaze udržet cero. "Hiroiyomi, Pandemonium". Zvláštní bariera modrá energie odrazila cero, pryč směrem k nebi. Evelinn vyčerpáním padla k zemi (-2 RP). Myug stál za ní avšak z jeho zanpakutou se stala velká tlustá kniha s podivuhodnou stuhou na hřbetě.

Keigo se začal v bitvě pomalu ztrácet nejen, že mu docházelo sil ale hollowů, které už pobil, byl nespočetně a přeci mu to připadalo jako by nezabil jediného. Jeho situace nebyla zrovna fajn. (-2 RP) Dokonce i kapitán, který Keiga doprovázel zmizel v boji. Menos stále pokračoval dál ve své cestě. I přes snahu všech přítomných shinigami ho nešlo zastavit. Keigo veděl, že musí něco udělat. Když se rozhlédl kolem sebe ulice už byly prázdne "Líde jsou snad už v bezpečí" pomyslel si, když tu náhla po něm jeden hollow chňapnul svým ostrým drápem. Keigo se mu vyhnul a za pomocí svého zanpakuto přeťal hollowa v půli.

Seizen ze sebe odhodil kus suti, která mu právě přistála na rameni. Hněv, který právě pociťoval, by se dal přirovnat tak, že vysvětlení by jste nenašli v žádném slovníku. Tasil zanpakuto s jediným úmyslem, zničit ty jenž mu stojí v cestě. Jeden hollow se Seizena snažil kousnout, avšak slastný pohled, který měl Seizen na tváři poté, co hollow rozčtvrcen dopadl na zem, byl opravdu děsivý. (-1 RP) "Pročpak si to trochu neužít?" Ten hlas nemohl patřit někomu jinému. Ano bylo ta Kori no joo, která se snažila využít Seizenova hněvu k tomu aby si sním mohla opět trochu pohrát. Další hollow se chystal k útoku. Seizen, který se právě snažil ne se jen tak podat Kori no joo, si hollowa všiml příliš pozdě, Pěst z tvrdé kůže ho praštila do tváře.

Kapitán co byl s Shiro zmizel, nevěděla co dělat. V opravdovém boji byla poprvé. Proto její souboj s hollowi spíše vypadal jako kdyby se snažila jím uhýbat. Ale zatím to vcelku zabíralo. "Ten měč je ostrý, kdyby tě to náhodou zajímalo" Podotknul Jiyū no kaze. Shiro se tedy postavila pevněji a vrazila příchozímu hollowowi měč do hlavy. (-1 RP). Avšak útoky hollowů nepřestávaly, Shiro musela něco vymyslet nebo bude z města po kterém tak ráda skáče pouze hromada trosek. "Pozor za tebou!". Shiro hbytě nastavila měč na opačnou stranu, tupý hollow se na něj nabodl jak maso na špíz. "Ale tenhle ten Menos, asi nebude slabí?". "Dobrý postřeh Shiro". Odvětil Jiyū no kaze. Jak se tak Shiro zamýšlela nevšimla si dvou hollowů co jí právě utočili do zad. "UNARIGOE, GIN OKAMI". zbytek co širo zahlédla byla jen šmouha a dva holloowé napůl. na místo tam stál mladý kluk s bílými vlasy v bílém plašti s číslem 14 na zádech. " Neviděla jsi tu někde náhodou kluka co má krátké vlasy a zelené oči, ztratil jsem ho v chaosu." Shiro chvíli koukala a neveděla co má odpovědět.

Pohled, který měl stařík na tváři nevěstil nic dobrého. "ó Můj Bože, to je Menos grande, jak se mohl dostat do soul society". Rinnes veděl, že to nejsou dobré zprávy. Vydal se tedy směrem k tomuto ohromnému monstru s úmyslem, udělat co bude v jeho silách aby zachránil co nejvíce životů. Ozvalo se zapraskání, červený paprsek, projel Rinnesovi kolem ramene. Avšak něco se změnilo vedle něj stál vysoký muž se zelenými vlasy a hnědýma očima a v ruce svíral velké zanpakuto a celé tělo mu kryl plášť s číslem 15 na zádech. "Mladíku zdali chceš zachránit sebe utíkej, pokud si odvážný na tolik pojď se mnou". Věta měla v sobě dost vážnosti na to aby Rinnes pochopil, že to muž myslí vážně.

Evelin ztrácela vědomí....Nejdříve uviděla bílé světlo a pak se ocitla v jakémsi světě,kde všude rostla tráva a vzduh voněl čerstvě začínajícím jarem..."Kde to jsem?"...ptala se Evelin a pomalu e ji začala vybavovat její situace..."M-Musím pomoct Myugovi a ostatním!!!"...Už-už se zvedala na nohy a tu náhle viděla Harurya se zachmuřenou tváří,jak hledí na Dakuzozu,která spí po jeho boku...To sis vážně myslela,že tím menose porazíš?!Dakuzozu kvůli tobě není schopna boje!"..."Budu muset použí tebe,Haruryu..."...Odvětila chladně Evelin...."A ŽÁDNÉ PŘIPOMÍNKY!SIL MÁM DOST!"...Otevřela oči....nadýchala se prachu...začala kašla...."K SAKRU!"...Zvedla se ze země...Kde je Myug?...Kde jsou ostatní?....Viděla jen trosky...a vzdálený hluk připomínající zděšené výkřiky...Rozeběhla se na Menose.

Keigo si neuvědomoval, že tyto stvůry mohli být dříve čisté duše. Bral je už jen jako zlo, které musí být vymýceno. Kolem něj byl chaos, který ještě nezažil. Na Hollow se snažil útočit zezadu. Nebylo to čestné, ale co je teď čestné, nebo ne, nebylo bráno v potaz. Jen tak tak jej minul dráp. Asi se ta stvůra jen netrefila.Naštěstí si jej hollow dál nevšímal. Přibývalo jich. Zaslechl výkřik. Teď a nebo nikdy. Sám to teď nezvládneš,ale já ti Pomohu ti. Řekni mé jméno. Řekni... Náhle se plamen, který připomínal to, co miloval, nebezpečně rozhořel v očích. Přiložil druhou ruku na čepel a pohladil ji... Honó, HOSENRYU!!! Plamen bílé barvy zazářil v tom pekle jako naděje. Nyní přichází ta pravá bitva. Rozeběhl se směrem, kterým se ozval výkřik. Někdo potřebuje jeho pomoc.

Seizen krátkou chvilku nevěděl, co se stalo, však rychle se vzpamatoval a Hollowovi to vrátil, rychlím sekem. ´Ještě že jsem nepřišel o zuby, to už bych asi s nervamy nevydržel´, stále ochoten se rvát za to co zde provedla ta horda hollowů a ten Menos se Seizen snažil posekávat hollowů co mohl. Hněv a adrenalin mu však neklesali a proto bojoval jako smyslu zbavený, výměny mezi hněvem a blažeností byli v jeho obličeji velice dobře poznat. Však to co se naskytlo, bylo skoro jako odměna, mezi ním a Menosem ho dělilo jen necelých deset hollow. Byla to šance, nebo past? Bylo mu to jedno. " Kokoro o kōraseru, Kōri no joō", v tu samou chvíli se Seizen rozeběhl směrem k menosovi. Nehledíc co se může stát, protože někdo zakročit musí.

‚Mám být jedovatý?‘
Shiro neměla tak nějak čas se vybavovat ze svým zanpakuto, které střídalo potřebné a nepotřebné věty zhruba stejně rychle, jak se stáčel vítr.
‚Uč se rychle, nebo z tebe bude večeře.‘
‚Mlč.‘
Bylo jediné co ji napadlo, když přežila dalšího démona. Jiyū no kaze tedy začal tiše trucovat, proto ji ani nevaroval před těmi dvěmi.
‚Aspoň slovo.‘
‚Říkala jsi, ať mlčím.‘
Shiro si prohlédla shinigamiho, pak chaotický dav.
„Ne. Neviděla. Je tu strašný chaos.“
Odvětila popravdě. Možná jej mohla vidět, ale pochybovala, že by ho zachytily její myšlenky.
„Jinak dík.“
Provedla krátké gesto do místa, kde byli před chvíli dva hollow.
„Ale když jsme u toho ztrácení, někam mi zmizel kapitán patnácté.“
Prohlásila, jako by se vlastně nic nestalo a ostražitě se dívala okolo, jestli se nějaký nepřítel nepřiblíží blíž, než je rozumné.

Co je Menos grande?

Položil jsem další otázku, ikdyž spíše zbytečnou, odpověď se tyčila nedaleko.

Ikdyž nevím co to je, rozhodně to není nic dobrého. Musím se pokusit zabránit tomu napáchat větší škody než už to udělalo

S tou myšlenkou se vydám směrem k monstru. Zapraskání, paprsek.

Co to krucinál...Ať to je cokoliv, chápu že zasáhnut bych tím být nechtěl. A kde se tu vzal tenhle? To je ale dneska den...ale vypadá to že alespoň ví, co se to tu děje. Držet se ho by mi mohlo pomoct.

Pohled na muže. Krátké přikývnutí, souhlas.

Evelinn se rozeběhla proti monstru, které stále šlo a svou chůzí vše, co mu stálo v cestě. Avšak rozhodla se zakročit. Jakmile jí napadla tato myšlenka všimla si medové záře i ve vším tom chaosu, ve kterém se zrovna. Byl to Myug, ale z ruky mu tekla krev, zjevně ho nějaký hollow škrábl. Evelinn se s vyděšením rozeběhla jeho směrem. Což zapříčinilo její nepozornost, hollow o velikosti 2 metry se na Evelinn vyvalil z poza rohu, jedné rozbořené uličky. "Hadō #4. Byakurai". Velký modrý záblesk hollow zastavil. Vypálil ho Myug a to v pravý čas. Ještě chvilka a Evelinn by byla v kaluži krve. "Přestaň být tak neopatrná, nemůžeš zachránit všechny, mysli i na sebe". Evelinn pochopila proč se myug zlobí. Náhle spatřili, jak se jedním houfem hollowů probíjí mladík s hnědými vlasy. Odraz boje v jeho ledově hnědých očích by člověku spíše připadal jako by si boj užíval, než li se snažil najít mírovou cestu. Ledová čepel a ostny na jeho meči kosily jednoho hollowa, za druhým. Mladík očividně měl stejný záměr jako Evelin a Myug zabránit menosovi v další destrukci.

Keigo už radši ani nepočítal kolik hollowů jeho bílé plameny pohltily, jen veděl, že jich stále přibývalo než li by jich mělo ubývat. Jak Keigo tak Hosenryu věděli, že musí rychle něco vymyslet jinak s nimi bude ámen. Ozvalo se zapraskání, Keigo jen tak tak stihl uhnout holloowi, který ho chtěl zákeřně udeřit zezadu. (-1 RP)
Tomu však nebyl konec, Keigo stále pokračoval ve směru odkud slyšel předtím řev. Doběhl asi tak o 200 metrů dál a spatřil dívku, s bílými vlasy jak se pere s jedním hollowem a dotoho si povídá se svým zanpakuto. Vypadala dosti neohrabaně ale na tupé hollow to zabíralo Keigo se rozhodl, že s jedním člověkem navíc by to nemuselo být tak hrozné.

Rinnes, společně s kapítánem, přiběhly k Menosovi. Kapítán v tu chvíli jako by se zamýšlel. "Nad čím tak dumáte neměli by jsme pomoci těm lidem". Kapitán si těžce oddychl. poté zarazil své zanpakuto do země. "Furu,Asukurassha". Rinnes pochopil, že kapitán vypustil svůj shikai. Pořád ale jen stál a díval se na bandu hollowů co se řítila přesně proti nim. Náhle se však zem zdvyhla, a pohřbila hollowi. Kapitán se otočil na Rinnese a pravil "Někde v tom chaosu jsou 4 mladí lidé musíš je najít a pomoci jim." Na to se kapitán rozeběhl a zmizel Rinnesovi z dohledu. Rozeběhl se tedy směrem k té obří bestii.

Evelin se na mladíka s chladným pohledem na zlomek vteřiny podívala..."Zvláštní,s jakou lehkostí bojuje."...A opět se soustředila na boj..."Co že to Myug vyslovil? "...zamyslela se...ale už bylo na přemýšlení pozdě...Hollow se otočil zpět jejím směrem..."Tak dobře!".."Haruryu, potřebuji pomoct...".Haruryu rozuměl...a propůjčil Evelin část svých sil...řez byl přesný dost na to aby hollowa zabil"..."Neboj se Myugu, možná jsem zbrklá, ale učím se rychle!"...tvrdým pohledem se podívala na Myuga... "Tak,a teď bojujme společně!!!"...s pohledem na kluka s hnědými vlasy.

‚Neříkám, že uhýbat neumíš.‘ - ‚Ty máš takové štěstí, že jim inteligence není vlastní. Je sám, co to protahuješ?‘ - ‚Zab ho, nebo se naštvu!‘ - ‚Varuju tě.‘ - ‚Říkám to naposled!‘
Shiro to bralo za nervy. Nejenom naštvaný syčivý hlas, ale i bitva.
‚Jsi pomalá.‘
Jiyū no kaze učinil rozhodnutí.
‚Stůj!‘
Kolem Shiro se začali stahovat hollow do těsnějšího kruhu. Nebránící se oběť byla až příliš lákavým soustem.
‚Všechno se zpomalí, hodně zpomalí. Jenom ještě chvíli počkej.‘
Shiro sevřela nervózně rukojeť , až ji naběhly klouby, věděla, co má dělat.
‚Teď!‘
„Tobu! Jiyū no kaze!“
Jako by někdo zastavil čas. Zanpakuto se opticky rozmlžilo. Pohled okolo. Několik hollow v pomalém skoku, shinigami jen o něco málo rychlejší. Dala se do zabíjení, šlo to podezřele snadno a rychle. Zastavila a rozhlédla se. Bitva kolem ní probíhala v běžné rychlosti. Poslední střípky všech hollow, kteří stáli příliš blízko rozfoukal vítr. Zanpakuto bylo stále rozostřené.
‚Víš, že ty sice vidíš, ale oni neví, že máš?‘
Úšklebek na tváři.
‚A teď sebou zase pohni.‘
Běžné oko vidělo, jak se hollow rozpadají. Vždy po době jednoho pomalého a hlubokého nádechu se někde poblíž objevila Shiro, většinou poblíž nějakého „umírajícího“.

Zvuk zanpakuto která protínala jednoho hollow za druhým byl pro Seizena krásná melodie. Však vtom zmatku si nedokázal nevšimnout blesko který nedaleko zazářil. Podíval se lehce směrek k oné dívce od které to šlo, však stále se soustředil na hordu hollow okolo něj. ´Možná by nebylo zlé se kní přidat, ve dvou se to bude probíjet lépe. Ne ne ne ne počkej sakra, bude se zlobit. Když se zlobí tak neni příjemná, má zákeřné a zlé nápady. No za zkoušku nic nedám.´ V tu samou chvíli se Seizen dal do směru ne k Menosovi ale kté záhadné dívce která by mohla něco změnit.

Rinnesovi bylo jané, že tohohle člověka se jistě vyplatí poslechnout, zvlášť potom, co předvedl se svým zanpakuto.
Vydal se tedy již kapitánem vyčištěným prostorem kolem Menose dokola, pochvu s mečem připravenou v ruce, a hledal cokoliv, co by vypadalo jako skupina mladých lidí

Keigo se zastavil, sledoval, jak ta holka bojuje jak o život. Což bylo úchvatné. Ale přišlo mu divné, že si furt mluví pro sebe. Už chtěl přiskočit na pomoc, když v tom se zvedl vítr. Vhnalo mu to prach do očí. Než si vytřel uslzené oči, byla pryč. Jen zbytky Hollow všude. Otočil se k Menosovi. Ten ani jednou nezastavil. Stále ničil vše a za sebou nechával jen široké, krvavé stopy. Smrt z něj přímo zářila. Už bylo dost strachu. Podíval se do bílého plamínku. Usmál se a švihnul mečem do strany. Plamínek zapraskal a na chvíli se rozhořel o něco více. S tím obrem se musí něco udělat, stejně není co ztratit. Rozeběhl se k obrovi poháněn novým pocitem, pomstou.

Kluk s ledovou zanpakuto, která byla momentálně v své formě shikai pokryta ledovými bodci (-3 RP), pomalým a podezřívavým krokem došel k mladé dívce. Prohlížel jsi ji od hlavy k patě. Evelinn s DakUzozu (-3 RP) při ruce, se na Seizena dívala stejně chladně jako on na ni.

Keigo poháněný pomstou a plamenem bílé záře (-3 RP) v ruce a bohužel i vztekem se rozeběhl k menosovi. Náhle však spatřil muže běžícího směrem k němu. Rinnesovi doufání se vyplnilo. Keigo a Rinnes se srazily uprostřed cesty k menosovi. Museli něco vymyslet, potřebovali ho nějak zastavit a to pro vždy.

Shiro se pomocí shikaie (-3 RP) dostala z problémů,viděla jak na každé straně, stojí zhluk lidí. Napadlo jí tedy se jít také k jednomu přidat. Přišla tedy k dívce a chlapci s hnědými mrazivými vlasy. a snažila se nahodit konverzaci.

Mezitím se Shinigamům 14. Divize za pomocí kapitána zavřít bránu, kterou stále prodili hollowé do Seiretei. Po chvilce před menosem stála partička 5 schopných lidí, připraveni udělat cokoliv aby ho zastavily

"Jsem Evelin!" ...Pronesla dívka poněkud zadrchaně,neboť se zrovna napřáhla k útoku...Chaos okolo se jí zdál menší,teď,když "v tom byli tři"...Ne že by cítila vítězství v kostech, ale přítomnost chladného mladíka ji uklidňovala...Myug kousek vedle, měl plné ruce práce se sebeobranou....Jeho zraněná ruka stále krvácela..."Myugu,jsi v pořádky?"...Zeptala se Evelin-pro jistotu (i když věděla,že Myugovi jen tak síly nedojdou...měla potřebu cítit,že vědí,že je s nimi...CHTĚLA JE PŘINUTIT SPLYNOUT...)...Náhle si všimla dalších podobně vyhlížejících dvojic..."Učeň a učitel"...."Hmmm...není náhoda,že je nás tu více k zaučení..."...Nestihla dokončit myšlenku...Byl tu stále ten proklatý menos....DakUzozu-Rutsu!...Mířila na jeho hlavu..."Myugu,kryj mě,a ty tam-(ukázala na mladíka s červenými vlasy) mi pojď pomoct!"...Nechtěla velet....ale nějak se dát dohromady zkrátka museli...

Keigo běžel jako o život. Musel to nějak skončit. Náhle se málem srazil s mladíkem, který jej překvapil, když vyběhl z poza rohu. Namířil na něj špici meče a hned zas sklonil. Podíval se na něj a změřil si jej pohledem. Rozzářili se mu oči. Nevypadal, jako ti ostatní shinigami, ale meč se houpal u pasu. Prostě někdo, kdo sem taky asi moc nepatřil. Snad mu dokáže pomoct s tím obrem. -Nějak mu musíme zabránit v pohybu. Šel bych mu po nohách, ale sám to nezvládnu. Pomůžeš mi? - Čekal, jak odpoví. Doufal, že mu půjde vstříc.Keigův Pohled mu sjel na Menose, který si zas razil cestu smrti.

‚Možná, že by mě to začalo časem i bavit.‘
‚Nemyslím si, je to stále o jednom a tom samém.‘
‚S drobnou obměnou?‘
Několik střípků z nepřátel jsem si vytřepala z vlasů a poslala je dál po nejbližším vánku.
‚Ano. Třeba, že pak nesekáš do hollow, ale do shinigami.‘
‚Je to zábavnější?‘
‚Skus to.‘
‚Třeba tam ta černovlasá holka?‘
Za použití svého shikai jsem se posunula o další kus po bitevní ploše, která upřímně řečeno, začala vypadat čím dál tím prázdněji.
‚Není to shinigami, ale být na tvém místě tak to nedělám, ne dokud si nevymyslíš důvod.‘
‚Chce se mi.‘
‚Ano, to je důvod, ale stejně bych to nedělal.‘
‚Proč ne? Kvůli všem těm hollow okolo?‘
Zastavila jsem se poblíž dvojice, nebyl to záměr, spíš náhoda. Nechápu, proč mě ta holka vzala na vědomí.
‚Menos grande před tebou, hollow za tebou a ty si tady jen tak stojíš a nic neděláš.‘
‚Problém?‘
‚Ne. Stůj dál. Tu holku ignoruj, ona se z toho nezblázní.‘
‚Ten kluk je hezký.‘
‚S tou knihou?‘
‚Hej!‘
‚Ten druhý? Psí čumák, pozor ať při kontaktu s ním nezmrzneš.‘
‚Dík za info.‘
‚Takže, co hodláš dělat?‘
‚Počkat, až ta velká obluda dojde, a pak ji pravděpodobně ublížit.‘
Tak jsem tam stála a čekala, stejně jednou musí přijít blíž a zdrhat se mi nikam nechtělo. Vezmeme-li v potaz, že když mně se nechce k němu, dříve, nebo později se jemu začne chtít ke mně.

´Nepřijímám tozkazy, nebude na mě nikdo zvyšovat ani lehce hlas! Sakra že já jsem knim chodil, nějak se tu začínají lidi seskupovat.´ Prolínalo se Seizenovi v hlavě zatímcosledoval Menose. Ta potvora byla velká a bylo to díky bohu poprvé kdy to viděl. Otočil se směrem k černovlasé dívce "Npřikazuj mi, to neni tvoje práce! Tss.... Raději mi řekněte jak to mám zabít a nepleťte se mi do cesty".´No, jak to zabít? To je otázka. Mohl bych tomu postupně sekat do nohou ale to je blbost. Možná kdybych naschromáždil dostatek sil a vyskočil možná bych mu podřízl šlachu na noze.... má vůbec nějaké šlachy? Sakra co teď?´ to byli myšlenky Seizena zatím co čekal co se bude dít a jeho pohled se nesl k Menosovi.

Parta mladých, avšak ne zrovna k sobě přátelských lidí stála vedle sebe, shikai aktivované a připraveni ukončit Menosovo běsnění. Většina se snažila počkat a očním kontaktem něco vymyslet. V tu chvíli se však Seizen, kterého už čekání opravdu unavovalo rozeběhl proti Menosovi. Zbytkoví holloowé před ním padali jako panáci na cvičišti, až se konečně ozval Menosův řev. To byla ta pravá symfonie pro jeho uši, stejnak pro Kori no joo. která se v boji už po delší dobu vyžívala. Menosova noha na místě zranění mírně namrzla. Ozvalo se zaburácení, Menos přestal s destrukcí a rozhodl se zničit těch malých pět človíčku co rušili jeho řádění. Noha se chystala k drtivému dopadu, zastavena trny DakUzozu. Menos zavrávoral. Toho využili Keigo s Rinnesem. Bílá záře, doprovázená kombinací seků. Menose rozhodila ještě víc stačilo doslavo jen trocha vánku, aby Menos upadl. Vítr se zvedl a Shiro z povzdálí poslal proti menosovi silné tornádo větru. Stím menos nepočítal a svalil se s ohromným zaduněním. Čehož využili ostatní shinigami, kteří začali Menose poutat Kidou k zemi. Skupina náhle spatřila oba kapítány jak 14. tak 15. divize. To co následovalo bylo něco jako porcování sushi, dalo by se říct. "Unarigoe, Gin okami" následována řevem kapitána Zenishiho "Furu,Asukurassha"!. zem se zachvěla a Menose to vymrštilo dost vysoko. Načež kolem Menose začal poletovat mladík s drápy, které ho řezaly hlava nehlava. "Moteshiki nepleť se mi do cesty ty jeden trpaslíku". "Komu říkáš trpaslíku ty jeden páprdo!" Opět se zachvěla zem. Bodec z země menose opět vymrštil. "pojď sem a zopakujto.!" Yagiri se jen tak pousmál a uprostřed sekání Menose spustil "Proč nejdeš sem ty Zenishi, nebo se snad mocný kapitán bojí výšek.:-P". Zenishimu naskočila žíla na obličeji. Zem se zachvěla tentokrát, že už se menos rozpadl. Dva kapitáni stáli proti sobě. Místo oslav vítězství se otočili na pětici a pozorně jí prohlíželi. Seizen sekal do mrtvoly v záchvatu boje. Shiro jen tak chytala lelky. Evelinn vyčerpaně seděla na zemi. Keigo stál opodál, kousek od něj Rinnes. "Hmmm...prokázali jste neuvěřitelné schopnosti" Prohlásil kapitán Zenishi. " Proto by jste se měli přidat ke mě". ozvalo se s úsměvem na tváři od kapitána Moteshikiho. Pětici došlo, že se ti dva asi zrovna nemají, poněvadž mezi nimi zase vznikla hádka. "Pročpak by měli jít k tobě trpaslíku hmmm...?". "To by jsi nepochopil starouši". V tom se ozval burácivý řev. "Přestaňte se tam hádat jako malý kluci". Přišel chlapík tak kolem 42 let, v bílém plášti s číslem 1 na zádech. "Ohromili jste mě, rád bych s Vámi prohodil pár slov dostavte se zítra na můj dvůr, POVINNĚ!". Jeho hlas nezněl zrovna tak jako by jsi dělal srandu a tak naše pětice mohla konečně trochu vypnout. Bylo po chaosu.


KONEC PRVNÍ ČÁSTÍ(Všichni hráči se posunuli na lvl 2, gratuluji :-))