Sladká Pomsta (Oronji Prolog)

Rin jen tak seděla na chladné ulici rukongaie a pozorovala noční oblohu. Už tomu budou 4 roky, co se stala ta nehoda s její rodinou. Občas v noci stále slýchává křik a pláč jejich drahých příbuzných. Pofukoval slabý větřík, což Rin bylo docela příjemné a pomáhalo jí to zapomenout na ty hrůzné vzpomínky. Náhle jí však ale z přemýšlení vyrušil divný pocit, jako když se Vám někdo snaží zarazit kudlu do zad. S lehkosti se Rin zvedla a otočila stál tam klučík, malý chlapec. Avšak držel nůž v ruce.

Rin pohlédla chladně do jeho očí , pousmála se a s krvavou vizí představujíc si vodopády krve s onoho chlapce vyrazila kupředu se zampakuto v ruce.Při běhu vnitřně rozmlouvala se svojí zampakuto:,, Akuma no ejji dej mi sílu a nakrm se krví tohoto malého bastarda". Jakmile se přiblížila ,tak s krvelačným smíchem zaútočila na chlapcovu vnitřní stranu pravého stehna.Chlapec se snažil dát na útěk před hrozivou "krvelačnou bestií"... avšak neutekl a musel se bránit.

Kluk se Rininu ránu snažil zastavit nožem, avšak marně. Rána prošla a ošklivě ho sekla do kolene až se z toho celý zpocený skácel na zem. "Co tu pohledáváš spratku". Hodila na něj Rin zlý pohled. Chlapcovi pomalu ale jistě začali stoupat slzy do očí. Rin si povzdechla, už dlouho neměla pořádný souboj a její zanpakuto už se také nudilo. Nyní však měla možnost ale lidé, kteří potyčku viděli se na ni dívali jako na vražednou bestii "Mohl by z toho být problém". Pomyslela si Rin. Kluk se v zápětí za pomoci posledních zbytku sil vškrábal zpátky na nohy.

Rin vzala kluka za krk a odtáhla ho do ústraní.Z hrozivým výrazem se ho zeptala kdo ho posla, ale kluk nic neřekl.Až po pár dalších dotazech si všimla, že kluk nemá jazyk a proto si povzdechla a řekla: ,, Tohle máš napamátku abys sis příště rozmyslel na koho budeš útočit!" a s věškerou chutí ho řízla přez hruď a odběhla pryč do lesa.Když v lese zandavala zanpakuto do pochvy nebyla na ni vidět žádná krev, jakoby zanpakuto tu krev vypila.

Pohled na zanpakuto, která právě udělala to co udělala Rin opravdu překvapil. "Hej, Hej, co to má znamenat?". Rin stále nevěřila. Snažila se vysvětlit si jak je to možné, že se stalo to co se právě stalo. Zamyšlení nad tím, že její zanpakuto funguje jako násoska. Co dál. Nejspíš na mě asi pošlou stráže. V lese bylo opravdu temno, bylo jen slyšet mírné šustění a hukot větví vysokých stromů. Avšak v dálce se najednou zjevovali záře pochodní. Rin byla v průšvihu.

Rin se vydala hledat nejbližší jeskyni, aby měla klid na konverzaci se svojí zanpakuto.Když po hodině našla jeskyni, která byla opuštěná.Usedla zavřela oči a začla rozjímat.Když otevřela oči byla na temném místě, zjistila , že je uvnitř sebe.Rozhlédla se a uviděla postavu v kápi, která byla bez tváře jen jí z kápě koukaly černé vlasy až do půli těla,ruce měla celé od krve. ,,Volala si mě Rin?" tázala se postava. ,, Ty si Akuma no ejji? " hbitě se otázala Rin. ,, Ano,setkáváme se poprvé v tváří tvář.Určitě by tě zajímalo proč ta krev zmizela... Jsem přece stvořena z tvé krvelačnosti a nenávisti, takže se živím z krve tvých protivníků.Čím lepší protivník , tím víc si užívám boj a tím větší sílu ti propůjčím. A teď když tu jsme , tak si ověříme jestli si mne hodna!" Jakmile Akuma no ejji domluvila rozběhla se proti Rin. Rin se jen pousmála a řekla : ,, Dobře ,jak chceš ! " a rozběhla se proti své zanpakuto.

Akuma no ejji se proti Rin rozeběhla s nevídanou rychlostí. Jediné co Rin zpozorovala byla silná rána pěstí do břicha. (-2 HP) Rána byla dost prudká takže Rin odmrštila dobrý metr zpátky ale i přes to se dokázala udržet na nahou "Tak co ještě nemáš dost". Úsměv, který měla  Akuma no ejji na tváři v Rin vyvolával jen další vztek. Přišel čas protiúderu. Akuma no ejji se připravila aby mohla útok odvrátit. Překvapení jí projelo celým tělem. Pěst se Akuma no ejji zarila přímo do tváře "Hmmmm..Co tedy chceš?". Zdá se, že se pomalu ale jistě nikam dostáváme pomyslela si Rin.

Rin se právě nadechovala, aby něco řekla, ale Akuma no ejji uviděla šanci. Oči se jí rozzářily a náhle se její zampakuto přeměnila. ,, Tak takhle vypadá shikai" pomyslela si překvapeně Rin. Akuma no ejji byla vzápětí u Rin a zaútočila, Rin se nestačila vyhnout a byla seknuta do ruky.Odskočila a když se podívala na svoje zranění, tak se jí začly hrnout ty zlé vzpomínky do hlavy.Rin věděla , že tady může zemřít, ale než se stačila vzpamatovat, uslyšela ,,Chimamire no katto!" a viděla jak se k ní blíží rudý paprsek.Věděla , že nemůže uhnout, tak moc si přála být jinde , až najednou zjistila , že se právě nachází za Akuma no ejji, hbitě provedla sek.

Překvapení, které Rin pro Akuma no ejji připravila bylo opravdu náramné. Sama nevěděla jak se dostala přesně za ní, avšak nebyl čas přemýšlet nad hloupostmi. Rychlý ale i přesto nebezpečný pohyb, se právě zarýval do zad. Její zasténání znělo dosti hrozivě. Což ale ovšem neřešilo to, že se Akuma no ejji dokázala vzpamatovat. "Tak to vypadá, že přece jen něco dokážeš." Ve chvíli kdy to dořekla se rozeběhla proti Rin, která nestihla zareagovat a jediné na co si vzpomíná je brnění v celém těle. Když Rin otevřala oči, byla jí zima přeci jen 2 hodiny strávené meditaci uvnitř chladné a vlhké jeskyně by nikomu nedělali dobře. Rin musela vymyslet co dál.

Rin se zvedla a vyšla z jeskyně.Uslyšela v dálce řev.Věděla , že je to ten rozlýcený dav co jí pořád hledá. Dala se na útěk směrem k horám.Ovšem, když tak pořád utíkala a ohlížela se za sebe, tak si nevšimla , že druhá část davu ji zamezila v úprku.Lidé jí obklopili a řvali na ni : ,, To je ona! Ona napadla toho bezbraného chlapce! Je to zrůda! ". Rin věděla, že se bude muset bránit , ale pozabíjet spoustu vesničanů, to by akorát přitáhlo pozornost shinigami.Proto v domnění, že se vesničané zaleknou vyvolala shikai: ,, Bunkatsu Akuma no ejji! ". Rozzářily se jí rudě oči a kolem ní se vytvořil rudý kruh. Její zampakuto nabyla jiného tvaru. Řev davu ustal.

Dav burácel, řval a povykovala dál tak, že to nejspíš bylo slyšet až do vnějších částí rukongaie. Rin tam tak stála bez pohybu s zavřenýma očima a snažila se vymyslet, co dělat dál. Dav mezitím dále pokračoval v povyku a pomalu se přibližoval "Co jsi to za bestii" , "Proč si toho mladého chlapce sekla" , tyto posměšky Rin ani zas tak nevadili avšak "Zabijte jí". V tu chvíli Rin zbystřila a prudkým úderem srazila jednoho z vesničanů, který se pokusil ji prorazit vidle břichem. Momentálně v této situaci. Buď za pomocí šhikaie všechny srovnat do latě. Nebo se s nimi pokusit dohodnout. Obě možnosti přicházeli v úvahu. Avšak času na rozmýšlení bylo málo.

Rin chvíli přemýšlela a pak se rozhodla , že domluva nemá smysl a boj by přilákal moc pozornosti.Zkusila tedy pomocí shumpa se dostat za dav.Při cestě mezi ní a davem stál jen jeden muž.Byl urostlé postavy měl v ruce pochodeň a něco povikoval, Rin byla tak moc soustředěná, že ho neslyšela.Rin vyběhla a vzala toho nebožáka přez nohu pak provedla shumpo přez dav a začla utíkat.Po chvíli běhu si uvědomila , že tomu chlapovi bylo vidět na ústech, že si chce promluvit.,, No nevadí" řekla si Rin. Mezitím krev se zanpakuto zase zmizela.

Rin uběhla dobrý kilometr a její pronásledovatelé ji naštěstí již nepronásledovali, což ji dosti zpříjemňovalo momentální situaci. Sedla si a začala opětovně prohlížet zanpakuto. Byla čistá jakoby se jí krev ani netkla. Bylo to opravdu zvláštní, až to Rin občas vcelku děsilo. Ale na to teď nebyl čas musela nejdřív vymyslet co dál. Přemýšlela hodiny ale pořád jí nic nenapadlo. Buď se vrátit do rukongaie a nebo? vymyslet něco jiného co by jí mohlo pomoct z její momentální dosti špatně situace takhle nezvýší své síly takhle se nestane silnější aby mohla Akuma no ejji dokázat že je jí hodna.

Rin se rozmýšlela tak dlouho, že si přitom neuvědomila , že už je večer a tak si řekla , že se na to půjde prospat. Ráno když se probudila , tak vál příjemný vánek.Rin se zvedla a řekla si , že by se mohla jít někam trénovat, ale kam?Sama trénovat nemůže, protože by se nic nového nenaučila, tak si řekla , že by mohla najít jednu z místních škol.Jelikož věděla , že vrátit se odkud přišla by byla blbost, tak se vydala opačným směrem.Cestou nic zvlaštního neviděla, tak pořád přemýšlela o tom jaké by to bylo být se svou rodinou.Byla by šťastná a plná života.Ovšem to je dost daleko od toho jaká je teď.Po dlouhém přemýšlení nakonec došla na cestu.

Cesta byla klikatá a jediné co na ní bylo, byl jen ukazatel. Bylo na něm napsáno jižní škola. Rin tak jen tak stála a koukala do blba. Náhle její myšlení přerušil svištivý zvuk. Díky jejím reflexům uhla hvězdici, která by jí právě provrtávala mozeček skrz na skrz. Pohled doprava Rin odhalil pachatele, její málem příjemné smrti. Byla to žena, štíhlá postava, oči rudé jako oheň kovářské výhně a vlasy dlouhé jak liány v husté džungli. Její tvář byla Rin naprosto jasná, tahle slečna si nepřišla povídat. Stáli tam jak v starém westernu. Slunce zapadlo za obzor.

Rin zachovala chladnou hlavu, protože naštvat se by nahrálo nepřiteli do karet. Vyndala svoji zanpakuto a vrhla se na nepřítele.Mezitím rudooká žena hodila další tři hvězdice, Rin se dvoum vyhla , ale ta třetí ji zasáhla přímo do nohy.Rin se zastavila, ale to neměla dělat, rudooká žena se rozběhla a vší silou nakopla Rin přímo do nohy, kde měla zaseklou hvězdici, čímž se jí tam zaryla celá.Rin spadla na kolena.Pokusila se zvednout, ale marně, rudooká žena neváhala ani vteřinu a nakopla Rin přímo do spánku.Rin upadla do bezvědomí.Když otevřela oči byla zase ve svém podvědomí.,, Takhle to nesmí skončit! Pomoc mi Akuma no ejji! Já musím dostát své pomsty!" zařvala s plna hrdla Rin. ,, Dobrá, ale to jen proto, že si mi ukázala, že nejsi žadná bačkora! " odvětila Akuma no ejji. V tu chvíli se kolem Rin objevil temný kruh, reiatsu Rin stouplo natolik, že výřilo prach na cestě.Prach se dostal rudooké ženě do očí.Jakmile je znovu otevřela uviděla Rin, jak se smíchem na tváři a rozzářenýma očima se vrhá na ní.Rudooká žena nestihla uhnout.Spadla Rin k nohám s rozříznutým břichem z kterého vypadávaly střeva. ,, Dokázala jsem to!" vítězně zvolala Rin,vytáhla si hvězdici z nohy a udělalo se jí černo před očima a spadla vyčerpáním na zem.Když se probudila, tak byla pořád na stejném místě, jenže byl večer.Vedle ní leželo rozseknuté tělo té záhadné útočnice, v tom v hlavě uslyšela ,, Musíš jít dál, musíš odtud co nejrychleji zmizet, než si tě někdo všimne! Běž se přihlásit do té školy! Naber více síly, aby tvoje pomsta mohla být dokonána!.Rin se tedy vydala kulhavým krokem na cestu směrem ke škole s vizí nové síly a dokončení pomsty.

KONEC PROLOGU

Pokračuj v příběh v složce: Hlavní příběhová linie severní škola :-)